Ve středu se v celém Česku (s výjimkou mateřských škol) zavřely všechny školy a zavřené budou minimálně do prvního listopadového týdne. Žáci a studenti se budou vzdělávat doma. Všichni jsme srozuměni, že tímto opatřením se sleduje zastavení šíření koronaviru. Ale představa, že se studenti budou v příštích dnech doma vzdělávat adekvátně školní docházce, je velice iluzorní. Nebudou.
Z celé situace, kterou si nikdo nepřál, ale kterou každý respektuje, vycházejí všichni jako poražení. Řada rodičů musí zůstat doma s dětmi, protože je musí někdo hlídat. Tito lidé nemohou chodit do práce, bude jim kvůli tomu snížen příjem. Například u matek-samoživitelek bude výsledný příjem doslova šílený.
Většina rodičů nemá pedagogické vlohy. Není schopna podle současných učebnic dětem látku vysvětlit, protože ji sami nechápou nebo neumějí. Množící se aktuální příspěvky na sociálních sítích vypovídají za vše. Jistě, jakýkoliv pokus se cení a je lepší než nic, ale výsledná kvalita většinou bude nevalná. Rodiče neumějí s dětmi komunikovat jako pedagogové. Nevědí, co přesně po dětech mohou požadovat. Buď budou požadovat málo, nebo budou přehnaně nároční. Děti se pak v takové situaci postaví na zadní a bude zaděláno na konflikt. O ně nemusí být nouze, obzvlášť když rodiče uvidí, že i během distanční výuky u počítače dítě nedělá, co by mělo. Zkrátka dítě během distanční výuky vegetí, protože ví, že žádné zkoušení nebo písemky nehrozí, a až se do školy vrátí, bude ještě nějakou dobu pokračovat benevolentní hodnoticí přístup pedagogů.
Stranou většího veřejného zájmu stojí i skutečnost, že ne všechny rodiny jsou vybaveny počítačem nebo notebookem, a děti se tudíž nemají jak připojit do sítě. V některých obcích nebo lokalitách je špatný nebo slabý signál a z toho plynoucí stejný problém. Dobře, děti sice mohou zajít nebo zajet ke spolužákovi, tím ale mizí zásadní význam karanténního opatření, který je zamezit shlukování.
Poražení jsou i učitelé, z nichž mnozí nejsou schopni přejít na nové a moderní metody výuky. Mají problém s obsluhou počítače anebo bohužel vyučují méně atraktivní předmět, který se obvykle děti učí jen proto, že musí. Tito lidé se musí na každou hodinu připravit, odučit ji a předat žákům příslušnou látku. Adekvátní odezvu však nemají. Nevidí, jak jejich žáci reagují, chybí interakce, vzájemná komunikace, ale i zkoušení. Tito pedagogové to zkrátka odučí, protože učení je jejich práce.
Když to všechno sečteme a podtrhneme, dobereme se skutečnosti, že dnešní školou povinné děti nedostávají to, co by dostat měly, a jednou jim to bude chybět. Nechci říkat, že budou hloupé, ale budou nedovzdělané a ze školy odejdou s velkými resty. Velká část žáků a studentů se neučila celé jaro, teď se režim vrátil. Pokud budeme věřit, že uzavřené školy budou jen do začátku listopadu, tak v součtu s letošním jarem půjde už fakticky o pět měsíců. A to už je strašně moc.
Jak z této šlamastyky ven? Nevěřme na zázraky a na skutečnost, že to děti se svými učiteli doženou. Nesmysl. Oni jen některé kapitoly přeskočí nebo jim budou věnovat méně času. Říká se, že extrémní situace vyžaduje extrémní řešení. A tím v tomto případě by oním extrémním řešením měla být úprava kalendáře školního roku. Mám na mysli především zrušení některých prázdnin. Pololetní, jarní, velikonoční… Žádné přece nemusí být. A letní prázdniny lze také zkrátit na měsíc nebo pět neděl. Je to nepopulární, ale jiné řešení není možné. Teď jde jen o to, aby to všichni zainteresovaní pochopili. A z nich především žáci a studenti. Protože se jedná o ně a o to, aby do života vstoupili náležitě vybaveni znalostmi a dovednostmi. Pokud je v budoucnu nebudou mít, pocítí to hlavně sami na sobě a na svých budoucích výplatnicích.
