nahoru

Za přijetí migrantů úplatek, jinak sankce pro suverénní stát. Z EU je obchodník s lidmi a dráb

Oldřich Tichý 23. září 2020 • 13:00
Za přijetí migrantů úplatek, jinak sankce pro suverénní stát. Z EU je obchodník s lidmi a dráb
foto: ČTK

Neomarxističtí sociální inženýři a pachatelé dobra ve vedení Evropské unie to budou zkoušet do nekonečna. Už to vypadalo, že se podařilo shodit povinné přerozdělování migrantů ze stolu, a je to tu zpátky. S nabídkou úplatku 10 tisíc euro za migranta a logicky i s případnými sankcemi za odmítnutí. Tohle není EU, do které se Češi rozhodli vstoupit na základě referenda z roku 2003.

Renomovaná zpravodajská agentura Reuters přinesla informaci, že podle nového systému, který chce prosadit šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, by si státy unie za určitých okolností měly mezi sebe rozdělovat až 70 % žadatelů o azyl. Za každého přijatého migranta by z pokladny EU fasovaly 10 tisíc eur. Pokud by selhala eury podpořená dobrovolnost, měla by nastoupit „povinná solidarita“. Je-li něco povinného, musí logicky existovat i sankce za neplnění povinnosti, která přivede neposlušnou zemi k rozumu.

Jinými slovy – úředníci z Bruselu chtějí s unijními zeměmi nakládat jako s poddanými a nařizovat jim, kolik migrantů musí přijmout na své území. Že se už dříve ukázalo, jaký je to nesmysl, protože migranti zadržení v Česku žádali o azyl jen formálně a při nejbližší příležitosti pokračovali v útěku do bohatšího Německa či jiné země štědřejší na sociální dávky, nebere nikdo z unijních byrokratů v potaz.

Země střední a východní Evropy včetně Rakouska, Polska, Maďarska či Česka již dříve daly jasně najevo, že s tímto principem nesouhlasí. Argumentují například tím, že povinné přerozdělování motivuje pašeráky lidí k větší aktivitě a tím roste nelegální migrace. Přesto Německo jako současná předsednická země EU podporuje spolu s Francií snahu o zavedení „povinné solidarity“.

Těžko se za takové situace divit, že v České republice klesá podpora EU. V každoročním průzkumu, kdy se CVVM ptá lidí, zda mají důvěru v budoucnost projektu sjednocené Evropy, letos poprvé za poslední tři roky více lidí odpovědělo negativně (47 % důvěru rozhodně či spíše nemá, 41 % důvěru rozhodně či spíše má). Pokles důvěry je přitom setrvalý – loni byl ještě poměr důvěra/nedůvěra 46/43, předloni byl poměr vyrovnaný 44/44.

Další část téhož průzkumu CVVM pak ukázala, že jen 17 % Čechů si přeje další posilování evropské integrace. Podle 72 % by úroveň integrace měla buď oslabit (23 %) nebo zůstat nanejvýš na stávající úrovni (49 %).

Je zřejmé, že zájmy a představy Německa, Francie a některých dalších zemí se stále více rozcházejí nejen se zájmy Česka, ale i dalších zemí Visegrádské čtyřky (snad s výjimkou Slovenska, nebo ještě spíš s výjimkou slovenské prezidentky Zuzany Čaputové). Bylo by proto fér umožnit lidem v České republice v referendu říci, zda EU ve své nové podobě stále má jejich důvěru a zda stále mají zájem o členství v tomto uskupení. Ten, kdo tuto možnost veřejnosti trvale odpírá, dává najevo, že nechce nechat lidi svobodně rozhodovat o jejich budoucnosti.





Diskuse ke článku