nahoru

Petr Havlík: Česko v politickém rozkladu. Z anomálie se stává charakter doby

Petr Havlík4. září 2020 • 16:30
Premiér Andrej Babiš (ANO) a prezident Miloš Zeman na jednání v Lánech (20. 3. 2020)
Premiér Andrej Babiš (ANO) a prezident Miloš Zeman na jednání v Lánech (20. 3. 2020)
• foto: 
Twitter / Jiří Ovčáček

Čínský covid-19 přináší dříve netušenou nejistotu. Období relativního klidu, stability a prosperity zůstává na dlouhou dobu jen ve vzpomínkách na časy minulé. Co bude dál, se teprve uvidí. Jedno je ale jisté už teď – staré neplatí, současnému dění mnozí nevěříme a budoucího vývoje se obáváme. V této zjitřené atmosféře řídí Českou republiku tandem Babiš–Zeman. Jaká rizika to s sebou nese?

Premiér je trestně stíhaný a jeho střety zájmů řeší mimo jiné i Evropský parlament. Náš pan prezident chřadne a jediný jeho konzistentní zájem se týká jeho vazeb na Rusko a Čínu. Seznam přehmatů a faulů obou pánů by byl velmi objemný. Krom toho oba rozdělují společnost na principu třídního boje a usilovně přispívají k nebývalé buranizaci veřejného prostoru.

Za pandemii se schová všechno – kolosální schodek státního rozpočtu, rouškovací ruleta s občany naší země, podivné nákupy ve výjimečném stavu od soudruhů z Číny, prostě vše dle libosti naší postkomunistické věrchušky a jejich kumpánů. Nakupování důchodců je jen průvodním jevem „řízení země“ ve stylu po nás potopa – urvi, co se dá, a pokus omyl. Většina médií tyto průhledné šarády hraje také. Přidají se agentury pro průzkum veřejného mínění a béčkové celebrity z české pavlače. Je to hodně pokleslý žánr. Ono je to s tím veřejným míněním již začarovaný kruh, neboť veřejné mínění plodí moc a moc plodí veřejné mínění.

Vnější pozorovatelé na nás hledí s neskrývaným údivem. Komentovat dílčí jednotlivosti snad už ani nemá smysl. Ta jejich karavana táhne stejně dál. Za vady na kráse mohou prý chybující podřízení, dávno minulé vlády, údajně diktátorská EU, zlé vnější okolnosti atd. Tuhle taktiku používají všichni autoritativní vládcové. Občas předhodí lidu nějakou tu rituální oběť, ale vše zůstane pod jejich kontrolou. Absolutně vše, tedy vše pro ně podstatné. Co na tom, že je jejich počínání minimálně nemorální, ono je totiž nemorální i to, když vzdělaný a myslící kulturní člověk akceptuje ubohou úroveň své doby. Tím totiž dává těm mocenským všežravcům legitimitu. To je náš hlavní limit.

„Manažerská vláda“ přesvědčuje své „poddané“ o tom, jak je přepracovaná ze sebeobětování se při práci pro blaho lidu. Suverén Bureš s partou komunistických kariérních kádrů se nám drze směje do očí. A co? A nic. Kouzlo moci je čarovné, moc totiž nedegraduje jenom ty, kteří ji vykonávají, nýbrž i ty, na nichž je vykonávána. Vzniká tím zvrácená symbióza, která si žije svým životem jako bájná legenda. Dobro je zaměňováno se zlem a už to nikdo ani neřeší, bereme to jako kolorit doby, hlavně aby byl ten pověstný domácí klídek a smrádeček.

To je model Česko 2020 – anomálie, která se stává novou normou. V kulisách pandemie se odehrává rozklad státu v přímém přenosu. A pak vám večer u piva někdo řekne, že tady Bureš zavedl alespoň pořádek a myslí na ty ubohé seniory. Bez komentáře. Stále platí ta stejná úvaha – je nyní větší vůle po změně, anebo je větší obava ze změny? Když změna, pak jaká a s kým? Čas totiž již dávno přezrál. Velká slova by bylo vhodné proměnit v nekonečnou řadu konkrétních činů vedoucích k zásadní změně. Jinak to totiž nepůjde a v té podivné agrofertí dočasnosti budeme žít dál. Bohužel.

Autor je politický analytik.

Petr Havlík




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější