nahoru

Zlomený Zeman. Nejvyšší funkce vyžaduje pevné zdraví, jinak by měl prezident rezignovat

Viliam Buchert 26. srpna 2020 • 10:00
Miloš Zeman - ilustrační snímek
Miloš Zeman - ilustrační snímek
• foto: 
DAN MATERNA / MAFRA / Profimedia

Prezident Miloš Zeman si zlomil ruku a v noci z úterý na středu byl operován v pražské Ústřední vojenské nemocnici. Na první pohled to není žádné vážnější zranění, které by hlavu státu nějak ohrožovalo. Ovšem některým souvislostem, které vypovídají o Zemanově zdraví, je potřeba věnovat trvalou pozornost. Navozují totiž zásadní otázku: Měl by prezident, který má dlouhodobé zdravotní problémy a tím je v některých směrech omezen ve výkonu funkce, dál zastávat nejvyšší post v zemi? 

Některé útoky na Miloše Zemana kvůli jeho zdraví byly v minulosti nehorázné. Jednalo se většinou o politický kalkul, jak tohoto silného hráče dostat z české politiky. Ovšem opomíjet na druhou stranu to, že jeho zdravotní problémy ovlivňují výkon funkce prezidenta, je nesprávné a svým způsobem pro Českou republiku nebezpečné. Plnění této role vyžaduje v některých okamžicích plné nasazení, pevné zdraví či možnost dobrého pohybu při přijímání návštěv, domácích i zahraničních cestách a setkávání se se zástupci veřejnosti. Velkou vitalitou už ale šestasedmdesátiletá hlava státu zjevně nedisponuje. Je to vzhledem k věku a nemocem pochopitelné, proto by měl Zeman sám zvážit, zda pokračovat dál a dokončit svůj druhý prezidentský mandát.

Jeho okolí a jeho věrní budou samozřejmě říkat, že vlastně žádné překážky pro výkon funkce neexistují, protože Zeman většinou pracuje hlavou a k tomu nemocné nohy nepotřebuje. To je a současně není pravda. Nejvyšší politické posty ve státě vyžadují i plnění mnoha reprezentativních funkcí (projevy, návštěvy, cestování, či pokládání věnců) a u toho už dlouho zaznamenáváme v Zemanově případě problémy. Stačí si porovnat program českého prezidenta a například slovenské prezidentky Zuzany Čaputové. Nejde o obsah sdělení, ale rozsah práce je právě kvůli zdravotním omezením u Miloše Zemana naprosto rozdílný. Dá se hovořit o deficitu, který kvůli zdraví nelze překonat. V lékařské zprávě z loňského října se uvádí, že prezident má cukrovku druhého typu a trpí neuropatií obou nohou. Právě ta ho omezuje při pohybu. Kromě hůlky potřebuje při chůzi často jinou oporu, kterou mu nabízí jeho ochranka.

V případě Zemana pak někdy dochází k nezvyklým událostem, které můžeme označit za bizarní a které nepřispívají k udržení důstojnosti jeho úřadu. Například v listopadu 2013 si zranil koleno a několik týdnů se léčil. Zdůvodnění bylo podivuhodné: V noci vstal, nerozsvítil si, zakopl o koberec, který shrnul jeho pes Darcy, spadl na pravé koleno a zranil se. Budiž, všechno je možné.

Pozoruhodné je to i teď při posledním zranění. Včera se Zeman díval na večerní zprávy v televizi (kdysi přitom vytrvale tvrdil, že tyto zprávy nesleduje a že mu stačí pouze informace z Teletexu) a jak sdělil jeho mluvčí Jiří Ovčáček, pak „odmítl použít hůlku a také případnou pomoc ochranky. Sdělil, že sám zvládne přejít určitou vzdálenost, což činit neměl, zakopl, došlo k pádu a zlomenině ruky“. Jak je vidět, problémy při pohybu se mohou opakovat.

Reálně se Zemanovy zdravotní problémy projevují tím, že omezil své vystupování na veřejnosti, nejezdí tolik do krajů a minimálně navštěvuje cizinu, projevy (i v rámci velmi důležitých výročí či akcí), při kterých by musel stát, jsou už vzácností.

Odstoupit přitom ze zdravotních důvodů z funkce, není nic nepochopitelného. Právě naopak. Držet se u moci za každou cenu, i když už situace v tomto směru není příznivá, je špatný postup. Nic dobrého to nevypovídá ani o české politice, ani o samotném prezidentu Zemanovi, který by měl zvážit, kolik má ještě sil a energie.

Bohužel v naší historii vidíme podobné příklady, kdy prezidenti zůstávali na Pražském hradě, přestože kvůli zdravotnímu stavu byli nezpůsobilí k výkonu funkce. Vždy to byla chyba. Proč ji opakovat znovu?

Nemocní prezidenti

Například Tomáš Garrigue Masaryk byl 24. května 1934 zvolen počtvrté prezidentem i přes svůj velmi špatný zdravotní stav. Zatímco dříve byl prezidentský slib přednášen předsedou Poslanecké sněmovny, nyní měl staronový prezident slib přednést sám v Československém rozhlase. Masaryk, který skoro neviděl, chtěl slib odříkat zpaměti, dle posluchačů se však v polovině zarazil a pokračoval, až když mu byl text napovězen. Nemohl pořádně už ani úřadovat a chtěl rezignovat, ale jeho okolí mu v tom bránilo (podobnost se Zemanem není náhodná). Nakonec ale ze zdravotních důvodů 14. prosince 1935 přece jenom abdikoval.

Komunistický prezident Klement Gottwald zemřel přímo v době výkonu funkce. 11. března 1953 se vrátil z Moskvy z pohřbu sovětského diktátora Stalina. Podle dostupných informací si po přistání stěžoval, že se necítí dobře. Údajně si myslel, že má chřipku. Režim přitom tajil, že prezident dlouhodobě nadměrně užíval alkohol a trpěl syfilidou. Tyto a další problémy měly být podle všeho příčinou výdutě srdeční aorty, na jejíž následky 14. března 1953 Gottwald zemřel.

Jeho nástupce Antonín Zápotocký zemřel také v úřadě a to 13. listopadu 1957 na infarkt.

Zcela absurdní pak byl příběh Ludvíka Svobody. Ten byl 22. března 1973 podruhé zvolen prezidentem, přestože necelý rok předtím ho postihla mozková příhoda. Jeho zdravotní potíže se pak stupňovaly. 25. dubna 1974 byl postižen infarktem plic a následně měl několik mozkových příhod. Úřad prezidenta zjevně vykonávat nemohl, ale zůstával v něm. Podle některých historiků a publicistů lpěl na své funkci a nechtěl rezignovat. Podle vzpomínek jeho dcery však tehdejší generální tajemník komunistické strany Gustáv Husák nechtěl Svobodovu abdikaci schválit. Svobodovo prezidentské funkční období bylo ukončeno předčasně až na základě pro tento účel speciálně přijatého ústavního zákona č. 50/1975 Sb. v roce 1975.

Často nemocný a dlouhodobě proto mimo možnost vykonávat naplno svoji funkci, byl i exprezident Václav Havel.

Je to na Zemanovi

Prezidenta České republiky nelze ze zdravotních důvodů odvolat, i kdyby nedělal vůbec nic. Musí se v případě rezignace rozhodnout sám. K tomu se ale Miloš Zeman zjevně nechystá. Popřejme mu lepší zdraví a méně problémů, ale měl by svoje síly skutečně zvážit, protože jinak uvidíme až do konce jeho období pouze hlavu státu, která nevykonává svoji funkci naplno. A jak se říká, komu není rady, tomu není pomoci.





Diskuse ke článku