Obvodní soud pro Prahu 1 zprostil obžaloby expremiéra Petra Nečase, jeho manželku a někdejšího náměstka ministra zemědělství Romana Bočka v kauze takzvaných trafik pro trojici poslanců ODS. Podle verdiktu se nepodařilo prokázat, že se skutek popsaný v obžalobě vůbec stal. Soud zároveň zastavil trestní stíhání Nečasové, které se týkalo nezdanění luxusních darů od politiků a lobbistů.
Osvobozující rozsudek není až takovým překvapením. Od počátku totiž bylo jasné, že toto trestní stíhání bylo postaveno na vodě, a pouze mělo dodat váhu policejnímu a prokurátorskému puči z června 2013. Ostatně i sám vrchní státní zástupce Ivo Ištvan se nechal s odstupem slyšet, že šlo o „odvážnou právní konstrukci.“
Ta se začala řítit k zemi krátce po zahájení trestního stíhání, kdy Nejvyšší soud označil za nezákonné trestní stíhání tří rebelujících poslanců za ODS, Marka Šnajdra, Petra Tluchoře a Ivana Fuksy. Fikce výměny odstoupení ze sněmovny za „trafiky“ jako výsledek nějakého zákulisního jednání byla nesmyslná už proto, že podzimní kongres ODS v roce 2012 zcela transparentně zavázal poslance baliček podpořit, nebo odstoupit. Zmínění tři rebelové proto odstoupili. Nikdy se nepodařilo doložit, že existovala dohoda o výměně funkcí za odstoupení. Jejich hlasy navíc ani nebyly potřeba – i kdyby neodstoupili, a hlasovali proti, daňový balíček by stejně prošel, protože tehdejší koalici by jej prohlasovala i bez nich. Premiér též mohl těžko cokoli rebelům slíbit, protože firmy, do jejich vedení měli odstoupivší poslanci nastoupit, patřily pod Ministerstvo financí, takže je do funkcí nominoval tehdejší ministr financí za TOP 09 Miroslav Kalousek. A ten před soudem vypověděl, že po něm Nečas žádné fleky pro poslance nechtěl. Stejně ostatně vypovídali i členové představenstev a dozorčích rad příslušných podniků.
Řada médií papouškuje tvrzení dozorového státního zástupce Rostislava Bajgera, že zásadní důkazy korupci obsahovaly odposlechy, které ale soudkyně Helena Králová nepovolila. Je to nesmysl. Odposlechy maximálně ukazují nic neříkající komunikaci mezi Nečasovou a Ivem Rittigem. Nic víc. A moc dobře to ví i sám Bajger. Jediný důvod, proč je chtěl nechat zaznít, byla snaha dehonestovat Nečasovy veřejným přehráváním jejich soukromých a intimních rozhovorů.
Králová již dříve zcela logicky zdůvodnila svůj názor tím, že vyšetřovatelé se měli k informacím zkusit dostat jinak, a nasazení odposlechů je až nejzazší možností, přičemž není možné až při jejich využití zkoumat, zda se odposlouchávaný člověk dopustil trestného činu. Její názor ostatně nedávno podpořil Nejvyšší soud, který odposlechy Nečasové prohlásil za nezákonné.
K ledu jde zároveň i její trestní stíhání, které se týkalo nezdanění luxusních darů. Za to byla finančním úřadem potrestána pokutou, a tak nemůže být za jednu věc potrestána dvakrát.
Ukazuje se, že celá slavná kauza trafik tak byla pouze snahou Ištvana zabránit přijetí zákona o státním zastupitelství, který měl zrušit obě vrchní státní zastupitelství, čímž by přišel o flek, a pomstou Šlachty, kterého Nečas odpálkoval, když po něm požadoval post policejního prezidenta.
