nahoru

Aleš Rod: Věřitel není nadávka aneb Zbankrotují Piráti veřejnou dopravu v Praze?

Aleš Rod 15. srpna 2020 • 07:30
Pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti)
Pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti)
• foto: 
Facebook

O plánu pražského magistrátu zdražit jízdné ve veřejné dopravě v Praze jsme si již přečetli dost. Je to racionální krok – za kvalitu, kterou MHD v hlavním městě poskytuje, by zkrátka měli spotřebitelé platit adekvátní částku, tedy částku vyšší než teď. Minimálně do doby, něž se konečně rozhodneme, jakou že to roli má MHD v Praze vlastně hrát – cenově diskriminující substitut automobilů, nebo suverénní služba za odpovídající peníze? Věc má ale i další rozměr.

Protože nežijeme ve světě, kdy bychom mohli jednotlivé problémy uzamknout do vlastních složek, ale ve světě, kde spolu věci souvisí, je třeba i ve vztahu k ekonomice MHD v Praze (a nejen tam) věnovat pozornost dalším rozhodnutím. A zde pokládám za paradoxní, že zcela nepovšimnut zatím zůstal souběh zdražení jízdného se záměrem Pirátů podstatně zhoršit postavení všech věřitelů novelou exekučního řádu. Nahrazení svobodného výběru exekutora podle kvality práce jejich přidělováním podle sídla a v kombinaci s povinnými zálohami na náklady exekutorů hrazenými věřiteli by vedly k tomu, že velcí věřitelé – například dopravní podniky – ceteris paribus prakticky přestanou vymáhat pokuty za jízdy na černo. Nevyplatí se jim to.

Tím by se třeba právě takový dopravní podnik dostal do bludného kruhu. Kvůli zdražení jízdného přibude černých pasažérů. Ti brzy zjistí, že není třeba pokuty platit, protože je po nich nikdo nebude vymáhat. A máme tu učebnicový příklad ekonomické neefektivity zvané černé pasažérství, která je na hodinách ekonomie standardně vysvětlována – nepřekvapím vás – právě příkladem neplatícího uživatele hromadné dopravy.

Takové jednání pak spustí vlnu nežádoucího chování, kterou velmi dobře vysvětlil Gary Becker: Sklon k porušení předpisů není ovlivněn jen výší potenciálního trestu, ale také pravděpodobností dopadení a potrestání. Kde není trest, není vůle dodržovat předpisy. Ještě méně lidí si bude kupovat jízdenky a dopravnímu podniku znovu klesnou příjmy. Co přijde pak? Další zdražení? A po něm další nárůst černých jízd a propad příjmů? Nebo zvýšení pokut? A s nimi více revizorů?  

Je to začarovaný kruh, který je třeba rozmotávat systematickými opatřeními – pečlivou fundamentální analýzou dopadů všech legislativních změn. Snad si proto i poslanci Pirátů a TOP 09 včas uvědomí, že věřitel není sprosté slovo, ale jeden z pilířů fungující tržní ekonomiky. I věřitelé by měli mít nějaká práva. A rozvracet systém vymáhání pohledávek, který se po řadě novel konečně vyhrabal z excesů po roce 2000, by se nemuselo vyplatit. Obětí teritoriality exekutorů a povinných záloh by totiž nebyly jen dopravní podniky, pojišťovny či mobilní operátoři, ale i matky, pro které exekutoři vymáhají alimenty, nebo lidé, kterým zůstali dlužit nájemníci.

Autor je ekonom, působí jako ředitel výzkumu Centra ekonomických a tržních analýz (CETA).

Aleš Rod




Diskuse ke článku