Andrej Babiš a Karel Havlíček

Andrej Babiš a Karel Havlíček Zdroj: Petr Hloušek / Právo / Profimedia

Stát jako firma, banka, odírač i pomahač samosprávám. Koronavirus nabídl Babišovi nové možnosti

 Bylo by pošetilé předpokládat, že současná vládní garnitura si v době pandemie nechá ujít lákavou příležitost, jak posílit centrální, a tedy vlastní moc. Překvapit může snad jen vynalézavost, s jakou to zkouší i při odeznívání mimořádných opatření. Nejnověji na úkor místních samospráv.

Při nástupu koronaviru bylo jasné, že bez vládou nařízených restrikcí a dalších opatření to nepůjde. A stejně tak u státní finanční pomoci. Byť zde jaksi zapadalo, že stát (vláda) nic nerozdává, protože nic sám (sama) nemá, ale jen přerozděluje. Meze troufalosti se ale začaly bezmezně rozvolňovat až ve chvíli, kdy došlo na diktování pomoci ostatním.

První na řadu přišly banky a pronajímatelé nemovitostí. Ti první dostali za úkol odpustit na několik měsíců splátky úvěrů a hypoték, ti druzí pak podávání výpovědí a vybírání nájemného lidem v nouzi. Podle osvědčené poučky, že z cizího krev neteče. A teď jsou tu samosprávy, které se s centrální mocí mají podělit o pomoc živnostníkům a malým firmám.

„Obce přeci nemůžou v dobrých časech z plátců daní – z živnostníků a majitelů ‚eseróček‘ – brát, a když je potřeba pomoci, tak nemůžou říkat: Ne nechceme,“ obhajoval tento vládní nápad v Otázkách Václava Moravce šéf poslaneckého klubu koaliční ČSSD Jan Chvojka. A snažil se vysvětlit, že třeba pro nejmenší obce bude výhodnější, když se jim to bude kompenzovat konkrétními dotacemi, a nikoliv automatickými příspěvky: „Dostanou ještě víc, než o co přijdou,“ argumentoval v nedělní debatě na ČT.

Jenže v tom je zakopán pes. Obce budou muset žádat, a tedy budou závislé na libovůli státu. Což ale zvláště předákům vládnoucího hnutí ANO nevadí. Šéf Poslanecké sněmovny Radek Vondráček v nedělní Partii na TV Prima přiznal, že se jim nelíbí, pokud by obce dostaly peníze jen tak, nikoliv na konkrétní – tudíž schvalované – projekty.

A premiér Andrej Babiš, který si během krize pochvaloval, jak konečně šlo řídit stát jako firmu, v nedělních Událostech na ČT přidal další parametr vládnutí: „Ze státu se vlastně v rámci programů COVID-1 a COVID-2 stala banka.“ I když je třeba uznat, že uznal, že stát na tohle není stavěný: „Dělali jsme plno věcí, které bylo i podle zákonů problematické realizovat.“

Už jen fakt, že premiér o státu jakožto firmě či bance uvažuje, nicméně svědčí o tom, jak si model vládnutí představuje. Což dokládá i jeho postesk nad tím, jak jim ostatní všechno komplikovali a dál komplikují: „Od začátku do toho mluvili sociální partneři, tripartita, parlament… Senát nám s oblibou všechno vrací, potom je to znovu v parlamentu (myšlena nejspíš Poslanecká sněmovna, pozn. red.), potom prezident…“

A jako by to nestačilo, jsou tu ještě komunisté. Ani vládní, ani opoziční. Jen stojící opodál a čekající na svoji příležitost, jak to v Otázkách Václava Moravce hezky formuloval šéf jejich poslaneckého klubu Pavel Kováčik: „Přijde čas účtování – státní závěrečný účet – opozice se zvedne, my možná také a řekneme: Vládo, jak jste hospodařili?“ Nemá to ta vláda lehké…