nahoru

Vzkaz lékařky z první linie: Není proč nás opěvovat, děláme jen svoji práci!

Kristina Höschlová 20. dubna 2020 • 15:00
Kristina Höschlová
Kristina Höschlová
• foto: 
Archiv Kristiny Höschlové

Na míru hrozby, kterou způsobuje epidemie koronaviru, není jednotný názor, a to jak v rámci malých sociálních uskupení, tak na celosvětové úrovni. Koronavirus se tak stává novým klíčem, který zásadně rozpolcuje názory dosud jednotných sociálních skupin. Navíc se zdá, že nadměrná pozornost, která je této epidemii celosvětově věnována, mnoho vesměs inteligentních lidí zbavuje schopnosti racionálního uvažování a pragmatického úsudku. Tento jev bohužel nemíjí ani oblast nás zdravotníků „první linie“, jak nás veřejnost neprávem nazývá.

Neadekvátní adorace naší práce mě nejenže nepřivádí do rozpaků, ale spíše rozesmutňuje nad hloupostí, se kterou lidé bez vlastního úsudku slepě omílají mediální klišé. Nedojímá mě ani nešťastným směrem vylitá vlna solidarity v podobě bezhlavého šití roušek. Lépe by švadlenky udělaly, kdyby ušily svým dětem týpí a vypnuly jim internet. Neb jejich zdraví by jistě nesrovnatelně lépe prospěl výlet do lesa než usmrkaný kus hadru připlácnutý na nose.

Svět se zbláznil

V poslední době mi často znívá v uších slogan pivovarníka Bernarda: „Svět se zbláznil, držte se!“ Přemrštěná a mnohdy neuvážená opatření se stávají nástrojem, který umně vychyluje zaběhané algoritmy z prospěšných cest. Ačkoliv stále naprostou většinu našich urgentních pacientů tvoří lidé nezasaženi koronavirem, pozornost od jejich onemocnění je často slepě odváděna na nesmyslné rozvahy, zda přesto svým zhoršeným zdravotním stavem nemohou k šíření epidemie přispět.

Je třeba si uvědomit, že i v předpandemické době jsme se nesčetněkrát setkávali s vysoce infekčními pacienty, a aniž jsme měli potřebu se odívat do igelitových pytlů a byla nám věnována zvláštní pozornost, byli jsme schopni je ošetřit a zůstat přitom živi a zdrávi.

Naopak je dobré se důrazně zamyslet nad tím, jaký prospěch bude ze zásahu zdravotníka, který v celotělovém igelitovém overalu s respirátorem, lyžařskými brýlemi a desetikilovým batohem vyběhne pět pater, aby pak na prahu pacientova bytu upadl do mdlob, a navíc vzezřením člena protichemické jednotky pacientovi přivodil srdeční slabost.

Totalita iracionality

Zkusme se na chvíli podívat na věc širším pohledem. Čísla výskytu koronavirové epidemie v Česku jednoznačně poukazují, že se ve srovnání s opravdovými smrtícími epidemiemi typu eboly jedná o postižení zdraví v rozsahu, který by před dvaceti lety nestál za zmínku.

Světová zdravotnická organizace WHO je v doporučeních také střízlivější: ani pro zdravotníky kontaktující COVID rizikové nemocné nevyžaduje více než ochranu úst a rukou, popřípadě očí. Proč si tedy do naší každodenní práce dobrovolně necháváme klást tolik nesmyslných překážek, které nás vedou k frustraci a připravují běžné pacienty o kvalitní péči?

Milé rouškošvadlenky, milí opěvovatelé zdravotníků „první linie“! Ne, není proč nás opěvovat. Děláme jen svoji práci a svoji práci máme rádi, proto ji děláme.

Nejsme ohroženi našimi pacienty či pracovním nasazením, na to jsme zvyklí. Ale je tu jiné nebezpečí. V současné době jsme ohroženi totalitou iracionálních rozsudků některých nadřazených subjektů, které pod omluvnou rouškou s názvem COVID-19 pozbývají rozumu.

Svět se zbláznil, držte se!

MUDr. Kristina Höschlová je lékařka se specializací na anesteziologii, urgentní medicínu a horskou medicínu. Současně pracuje u letecké a pozemní zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje. Po čtyři zimní sezony působila u letecké záchranné služby ve francouzských Alpách a jako anesteziolog se účastnila humanitárních misí v Afghánistánu a Jemenu (Lékaři bez hranic) a Iráku (Medevac).

Kristina Höschlová




Diskuse ke článku