Nahota a zločin: Opilý Rus v pražském bordelu a fotogalerie unikátních aktů z přelomu století | Reflex.cz
nahoru

Nahota a zločin: Opilý Rus v pražském bordelu a fotogalerie unikátních aktů z přelomu století

Dan Hrubý11. prosince 2019 • 15:40
Nahota a zločin: Opilý Rus v pražském bordelu a fotogalerie unikátních aktů z přelomu století
foto: Archiv Reflexu

Nový speciál Reflexu Procházky hříšnou Prahou by se klidně mohl jmenovat Jak se mordovalo za císaře pána? Čtenář v něm najde dlouhou řadu staropražských mordů, zločinů, podvodů a podvůdků, ale také zevrubnou zprávu o pražské prostituci. To vše v dobách, které se nám s odstupem času jeví být takřka idylické. Jenže nebyly. V článku najdete jeden z příběhů, ve fotogalerii poté ukázku unikátních dobových aktů, kterými se speciál jen hemží.

Salon Goldschmied v Kamzíkové ulici na Starém Městě (č.p. 543/6)  byl bez pochyby nejluxusnějším pražským nevěstincem. V noci ze 7. na 8. února 1882 ho navštívila čtveřice mladých, řádně rozkurážených, rusky mluvících mužů. Měli za sebou průzkum několika pražských pivnic a vináren a povedený večer se rozhodli zakončit návštěvou veřejného domu.  

Speciál Reflexu Procházky hříšnou Prahou objednávejte zde >>>

Tím, kterého ostatní Rusové nově potkali, a tolik je zaujal, byl Alexander hrabě Apraxin. „Mluvil plynně rusky a vypravoval mi, že se v Praze delší dobu zdrží. Byl elegantní, uhlazených mravů a činil na mě dojem veskrze solidního člověka“, vypoví posléze student pražské obchodní školy Vasil Kazin.

Ostatně i Apraxinův životopis vykazoval všechny známky vážnosti, která odpovídala jeho stavu. Narodil se v roce 1851 ve Vídni. Jeho otcem byl ruský šlechtic Dimitrij Apraxin, majitel statku u Štýrského Hradce, matkou Anna hraběnka Apraxinová, rozena Mazaraková. Do deseti let vyrůstal Alexander ve vídeňském rodičovském domě. Poté odjel do Petrohradu, aby tu navštěvoval důstojnickou školu – kadetku. Po několika letech ji opustil a studoval práva na petrohradské akademii.   

Až ho v prosinci roku 1884 pražský soud vyzve, aby popsal způsob své obživy, odpoví hrdě: „Zaměstnáním svým jsem literát. Nyní pracuji na životopisu cara Alexandra II.“ Ve skutečnosti byly hlavním zdrojem Apraxinovy obživy honoráře inkasované za články o dění v Evropě, které zasílal do ruských novin. A to honoráře přirozeně nijak velké. To ale přebíháme.

Pomohl opilému příteli

Zábava U Goldschmiedů byla v plném proudu, když hrabě Apraxin požádal svého čerstvě nabytého přítele Kazina o půjčku 100 zlatých, které mu zítra určitě vrátí.

Kazin souhlasil. Otevřel tobolku s penězi, aby Apraxinovi bankovku předal. Přitom si ovšem hrabě všiml, že jeho nový přítel je nejspíš skutečný boháč. U soudu vypověděl: „Zpozoroval jsem, že Kazin má s sebou mnoho peněz, i byl jsem mu radou nápomocen, aby si na ně dal pozor. Pil mnoho, byl nápoji opojen a v takové situaci není radno míti u sebe tisíce. Zvlášť, když chtěl v podniku zůstat až do rána. Učinil jsem mu proto návrh, aby mi své peníze svěřil, že mu je druhého dne odevzdám.“

Kazin i tentokrát souhlasil. Šlo o sedm velkých bankovek – tři v nominální hodnotě tisíce zlatých a čtyři stovky (tu pátou si hrabě vypůjčil). Dohromady 3400 zlatých do úschovy plus 100 zlatých půjčky. Oba muži se měli setkat ráno na společné snídaní v hotelu U města Vídně, kde hrabě bydlel. K tomu však nikdy nedošlo.

Kolem druhé ráno větší část ruské společnosti od Goldschmiedů odešla. S ní také hrabě Alexander Apraxin. Asi ve tři dorazil do svého hotelu na Smíchově, ale přibližně za čtvrt hodiny se zase vzdálil s tím, že jde na poštu, kde má dopis s penězi od matky z Petrohradu. Potom zaplatí účet. Zaměstnanci hotelu šlechtici s pěstěným účesem i knírem uvěřili. Do hotelu se hrabě už nikdy nevrátil. Dlužen tu zůstal 45 zlatých.

Mezinárodní zatykač a soud

Sám Apraxin popsal před soudem důvod svého útěku takto: „I já jsem byl oné noci ve stavu ne valně příčetném a peníze jsem cestou do svého hotelu U města Vídně ztratil. Z Prahy jsem se vzdálil pouze ve strachu. Neměl jsem odvahy svěřit se Kazinovi, že jsem ztratil jeho peníze.“

Kam jste odjel? zajímal se soudce.

„Prchl jsem do Vídně, a když jsem byl stíhán zatykačem, dál do Paříže. Byl jsem také v Marseille, ale měl jsem poctivou vůli Kazinovi zaplatit. Bohužel vše, co jsem vydělal, upotřebil jsem ke své existenci.“

Podivno, že neztratil jste také oněch 100 zlatých, jež jste si vypůjčil… 

„Měl jsem je v jiné kapse“, vysvětlil podivnou shodu okolností hrabě a jakkoli se to zdá nepravděpodobné, čtyřčlenný senát vedený soudním radou Machem tím zřejmě přesvědčil. Zvlášť, když se během obhájcovy závěrečné řeči elegantní hrabě Alexander Apraxin rozplakal. 

Z rozsudku citujeme: „Obžalovaný jest dosud zachovalý a není tudíž příčiny pochybovati naprosto o pravdivosti toho, co uvedl ku svému ospravedlnění. Možnost, že peníze skutečně ztratil, není vzhledem k situaci, v níž se tehdy nalézal, úplně vyloučena.“   

Ruský šlechtic Apraxin tak po své návštěvě v pražském nevěstinci vyvázl překvapivě bez trestu.

Další příběhy a dobové fotografie najdete ve speciálu Reflexu Procházky hříšnou Prahou, který je právě v prodeji v trafikách a na webu ikiosek.cz.

Speciál Reflexu Procházky hříšnou PrahouSpeciál Reflexu Procházky hříšnou PrahouFoto Reflex

Dan Hrubý




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější