Když vítězné mocnosti Dohody zúčtovaly s poraženým Německem ve Versailles, přikročily k jednáním rovněž s jeho spojenci. Desátého září 1919 podepsaly v saintgermainském zámku mírovou smlouvu s Rakouskem. Rakousko-uherská říše se rozpadla již na podzim předešlého roku.
Rakousko se zavazovalo odevzdat Itálii část Kraňska a Korutan, Přímoří a Jižní Tyrolsko s početným německým obyvatelstvem. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (SHS, od roku 1929 Království Jugoslávie) obdrželo větší část Kraňska, Dalmácii, jižní Štýrsko a jihovýchodní Korutany. V Celovci (Klagenfurtu) měl proběhnout plebiscit, jenž později vyzněl ve prospěch Rakouska.
Vrazit klín
Saintgermainská mírová smlouva odebrala Maďarsku Burgenland a připojila ho k Rakousku, aby tak byl mezi obě země vražen klín. Bukovina připadla Rumunsku. (Její severní část v létě 1940 anektoval Sovětský svaz, ačkoli nikdy nepatřila ani jemu, ani carskému Rusku.)
Z bývalého rakouského území tvořily Čechy, Morava, dvě dolnorakouské obce a část Slezska nově se zrodivší Československou republiku. Spojenci uznávali Rakousko spolu s Maďarskem za právního nástupce Rakousko-Uherska, zatímco Rakousko se zavazovalo uznat nezávislost dalších nástupnických států: Československa, Království SHS, Maďarska a Polska. Zříkalo se nároků na jejich území a také názvu Německé Rakousko (Deutschösterreich), jakož i pouhé myšlenky na připojení k Německu někdy v budoucnosti (v březnu 1938 se říšský kancléř Adolf Hitler podobnými prkotinami netrápil a Rakousko připojil za jásotu Vídeňáků k Říši jako Východní marku, aniž by vítězné velmoci z první světové války hnuly prstem).
Kdo si co urval
Podle publikace Rusko ve světové válce 1914–1918 (v číslech), vydané v Moskvě roku 1925, získalo Království SHS na úkor Rakousko-Uherska 146 500 kilometrů čtverečních, což představovalo 21,7 procenta rozlohy někdejší podunajské monarchie, a 7,5 miliónu obyvatel (15 procent její populace), Československo 140 300 kilometrů čtverečních (20,7 %) a 13 400 000 obyvatel (26,80 %), Rumunsko 113 400 kilometrů čtverečních (16,8 %) a 5,5 miliónu obyvatel (11,00 %), Maďarsko 88 000 kilometrů čtverečních (13,0 %) a 7,5 miliónu obyvatel (15,10 %), Rakousko 84 000 kilometrů čtverečních (12,4 %) a 6 450 000 obyvatel (12,90 %), Polsko 80 150 kilometrů čtverečních (11,8 %) a osm miliónů obyvatel (16,07 %), Itálie 24 200 kilometrů čtverečních (3,6 %) a 1 450 000 obyvatel (3,01 %) a Fiume 50 kilometrů čtverečních (0,007 %) a 60 000 obyvatel (0,12 %).
Tíživé reparace a maličká armáda
Rakousko muselo kývnout na platbu reparací ve výši půldruhé miliardy zlatých franků, z čehož celou polovinu (750 miliónů zlatých franků čili 12,75 miliardy korun) mělo uhradit Československo, od něhož hlavní spojenecké mocnosti navíc požadovaly 4,246 miliardy korun na vydržování československých legií.
Rakousko muselo vydat Spojencům válečné (na konci první světové války mělo dva dreadnoughty, devět řadových lodí, 12 křižníků, 17 torpédoborců, 19 ponorek a velmi ceněné říční monitory) a obchodní loďstvo. Stav jeho armády byl zredukován na pouhých 30 000 vojáků. Připomeňme, že v předvečer Velké války rakousko-uherská armáda čítala 478 000 vojáků, po skončení mobilizace 2 300 000 a na konci konfliktu i přes obrovské ztráty 4 430 000. Někdejší uznávaná středoevropská velmoc se propadla do nicoty a habsburská říše, ndž níž slunce nezapadalo, přestala definitivně existovat.
