Gavrilo Princip střílí na arcivévodu Ferdinanda

Gavrilo Princip střílí na arcivévodu Ferdinanda Zdroj: Profimedia.cz

Ilustrace v deníku Domenica del Corriere.
Lapení Gavrila Principa.
Mumraj po atentátu v Sarajevu.
Soud v Sarajevu.
František Ferdinand d´Este a jeho žena Žofie Chotková opouštějí sarajevskou radnici. Za pár minut budou oba zastřeleni.
11
Fotogalerie

Svého činu, který zažehl 1. světovou válku, nelitoval. Před 125 lety se narodil atentátník Gavrilo Princip

Jeho výstřely 28. června 1914 v Sarajevu zabily následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku Žofii Chotkovou. Atentát spustil nátlakovou akci středoevropské monarchie proti Srbsku, která posléze přerostla v ozbrojený konflikt, do něhož se postupně zapojily všechny mocnosti té doby. Člověk, o kterém je řeč, byl bosensko-srbský politický aktivista a jmenoval se Gavrilo Princip. Ve čtvrtek 25. července uplynulo 125 let od jeho narození.

Gavrilo Princip se narodil 25. července 1894 ve vsi Oblaj v dnešní Bosně a Hercegovině. Datum jeho narození je dost podstatné. V okamžiku, kdy spáchal atentát na příštího rakousko-uherského císaře, mu totiž bylo 19 let a k dosažení 20. narozenin mu zbýval jen necelý měsíc. Při soudním procesu mu tak jako osobě, které v den vykonání skutku nebylo ještě 20 let, nehrozil trest smrti. Ten by zcela určitě – kdyby byl starší – dostal, takto vyfasoval „jen“ 20 let krutého žaláře.

Malý Gavrilo navštěvoval základní školu v Grahovu. Traduje se, že mezi vrstevníky vynikal především v romantické a historické literatuře. Od svého učitele dostal sbírku srbské hrdinské lidové poezie. Ve třinácti letech plánoval vojenskou kariéru a odešel do Sarajeva studovat na vojenskou školu. Po návratu se však rozhodl pro obchodní kariéru a zapsal se na obchodní akademii, kde strávil tři roky.

Začátky Principových politických aktivit se datují do roku 1911, kdy se stal členem spolku Mladá Bosna, který byl tvořen i Chorvaty či bosenskými muslimy. Ti všichni společně usilovali o nezávislost Bosny. Princip se již v únoru 1912 zúčastnil demonstrací proti sarajevským úřadům, za což byl vyloučen ze školy a odešel do Bělehradu. Tam se pokusil dostat na První bělehradské gymnázium, ale neuspěl u přijímacích zkoušek. Politicky zůstal stále aktivní.

V první polovině roku 1914 se mu naskytla příležitost prokázat odvahu, když se dostal do skupinky mladíků, za níž stál plukovník srbského generálního štábu Dragutin Dimitrijević-Apis a která měla provést atentát na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este při jeho návštěvě armádních manévrů. Pro úplnost dodejme, že o něco podobného se pokoušela již organizace Černá ruka, která chtěla o tři roky dříve zabít samotného císaře Františka Josefa I.

František Ferdinand d´Este si mohl pro svou návštěvu Sarajeva jen těžko vybrat horší den než 28. červen. Je to totiž „Vidov dan“ – jeden z nejvýznamnějších okamžiků srbské historie, dne bitvy na Kosově poli v roce 1389. Navíc jel v otevřeném voze hlavními třídami Sarajeva, které byly přeplněné lidmi.

Samotný atentát se podařil až na druhý pokus. Nejprve si to Principovi komplicové (Mehmedbašić, Čubrlilović) rozmysleli a k činu nepřikročili. Následně Nedeljko Čabrinović už neváhal a hodil proti arcivévodovu autu bombu. Ta však byly špatně načasovaná, od vozu se odrazila a vybuchla až před vozem následujícím. Vše vypadalo na veliké fiasko.

Otřesený a šokovaný arcivévoda pokračoval na sarajevskou radnici, kde následně padlo rozhodnutí o změně jeho programu. Logistický zmatek a nedostatečné bezpečnostní opatření pak zapříčinily, že část kolony aut špatně odbočila a arcivévodovo auto zacouvalo přímo k místům, kde se nacházel Princip, který se už pomalu smiřoval s neúspěchem celé akce. Druhou nabídnutou šanci však využil a začal střílet. Arcivévodský pár byl během pár minut mrtev.

Gavrilo Princip se sice (stejně jako další spiklenci) pokusil o sebevraždu, cyankáli však neúčinkovala (naopak vyvolala zvracení), v zastřelení mu zabránili přítomní lidé v davu. V říjnu 1914 byl pak ve dvanáctidenním procesu odsouzen na dvacet let žaláře. Členy soudního tribunálu byli i dva Češi: Antonín Piťha a Emanuel Fialka. Jedním z obhájců byl také Čech, doktor Václav Málek. Princip byl držen v krutých podmínkách, ještě zhoršených válkou (například byl dlouhé dny zavřený v cele v naprosté tmě). Pokusil se i o sebevraždu oběšením (na kusu prostěradla). Zemřel na tuberkulózu 28. dubna 1918 v Terezíně. Dobové zprávy uváděly, že v době své smrti vážil pouhých 40 kilogramů.

Principův čin ve svém důsledku vedl k rozpoutání 1. světové války, i když spíš jen urychlil její začátek. Tehdejší politická situace v Evropě připomínala sud se střelným prachem a některé mocnosti (především Německé císařství) jen čekaly na vhodnou záminku na zažehnutí válečného požáru. A Sarajevo bylo takovou z nich…