nahoru

Kopanec šíleného koně zabil herečku Národního divadla

Dan Hrubý30. března 2017 • 16:30
Ilustrační snímek.
Ilustrační snímek.
• foto: 
Profimedia.cz

Následující příběh zasáhl pražskou společnost jako málokterý jiný. Při nevyzpytatelné a nikým nečekané tragédii, k níž došlo během Květinového korza, každoroční akce pražské smetánky, zahynula v celé zemi dobře známá herečka Národního divadla Jindřiška Slavínská.

Vše se odehrálo v sobotu 11. července 1908. Kolem páté odpoledne vrcholí před Průmyslovým palácem květinový průvod, jenž začal o dvě hodiny dříve na Václavském náměstí. Tvoří ho pětapadesát bohatě zdobených vozů, které – k potěše své i davů, jež se cestou shromáždily – vypravila pražská honorace.

Po defilé před Průmyslovým palácem mají celkem třikrát objet přilehlou Stromovku. Každý vůz má své číslo, jež určuje pořadí v průvodu.

Kočár číslo 27 utopený v záplavě rudých květů patří poručíkovi dragounského pluku Fedoru z Georgewitzů. S baronem sedí u opratí jeho snoubenka Kamila Kaizlová, vdova po vynikajícím národohospodáři a rakousko-uherském ministru financí, Čechu Josefu Kaizlovi.

Koně barona z Georgewitzů jsou neklidní. Plnokrevné ruské vraníky koupil před třemi týdny, a jak se ukáže při vyšetřování, plašili se od samého počátku slavnosti na Václavském náměstí. Poručík je jen obtížně udržoval ve směru jízdy.

Nejdřív jí nastříkal do tváře vitriol, pak si ji vzal za manželku

Pražský policejní ředitel a dvorní rada Křikava posléze konstatuje: „Nevyzkoušel je dobře, a přece se s nimi odvážil k takové jízdě, při níž se vyžadují koně naprosto klidní a nelekaví.“

Následující události popisuje jeden z očitých svědků: „Když přijel povoz čtyřspřeží řízený poručíkem z Georgewitzů před střední vchod Průmyslového paláce, hodil někdo z obecenstva papírovou serpentinu (stočený a postupně se rozvinující, úzký proužek papíru – pozn. autora) proti přednímu spřežení. Bujní koně počali se plašit a potleskem obecenstva rozdivočeli se tak, že přes veškeré úsilí nedali se udržeti a vybočili do hustého davu obecenstva.“

V tu chvíli se kočár převrátil.

A dochází k další osudové chybě. Byli to zřejmě livrejovaní sluhové, kteří (nejspíš na příkaz poručíka) přeřízli postranice vzpínajících se koní. Ti se mohutným skokem, s nahromaděnou energií upřenou do předchozí snahy vymanit se z postrojů, vrhli do davu. Došlo k panice.

Pražský tisk se předháněl v líčení hrůz, jež v následujících okamžicích nastaly. „Lidé padali na zem a jiní hnali se přes ně. Křik, volání o pomoc, nářek, úpění a stenání ohlušovalo,“ píše Právo lidu.

Nepochopitelná smrt mladé herečky skokem z okna. Naposledy jedla chleba s máslem

„V tlačenici provázené nářky a jekotem klesali lidé, šat na nich byl strhán. Zůstávali pošlapaní, pokopaní a ještě jiným všelijakým způsobem pohmoždění,“ hlásí Národní politika a pokračuje popisem nejstrašnější chvíle celého odpoledne: „Jeden z koní udeřil prudce kopytem do hlavy ženu, která bez hlesu skácela se k zemi. Jméno nešťastnice zpočátku nedalo se ani zjistit. Měla obličej nejspíše úderem kopyta rozražený k nepoznání. Proud krve vyvalil se z hluboké rány a ubohá slečna ani nenaříkala – bylať v bezvědomí, a sotvaže lékař, pan doktor Černický přiložil jí obvaz na ránu, shledal, že nešťastnice zemřela. Velké zděšení zmocnilo se početného zástupu.“

Vzápětí bylo podle dopisů nalezených u ženy zjištěno její jméno: jde o někdejší herečku Národního divadla Jindřišku Slavínskou z Rittersbergu, jež v roce 1892 ukončila svou uměleckou dráhu pro vleklé onemocnění hlasivek.

A Právo lidu, již s touto znalostí i udivující syrovostí konstatuje: „Slavínská byla povalena a kopyto splašeného koně strašlivým úderem dopadlo na její obličej. V mžiku byl obličej rozbit, nos uražen, oči vyteklé.“

Situace na Výstavišti se pomalu uklidnila. Zdivočelé koně zachytil velkoprůmyslník Prášek. Závěrečný účet: Mrtvá žena, k tomu dvacet vážně zraněných. Na záchrannou stanici dorazil také arcivévoda Karel František, budoucí císař Karel I., sloužící toho času v brandýských kasárnách, jenž se osobně celé slavnosti účastnil. Nyní se zajímal o osud postižených.

Manžela polila lihem a zapálila. Sama si šla lehnout a předstírala tvrdý spánek

A pravděpodobně se zde potkal s viníkem tragédie – baronem z Georgewitzů. Ten byl na ambulanci přepraven v bezvědomí, jež nastalo podle všeho v důsledku nervového šoku; a Národní politika záhy dojatě líčila, jak „paní Kaizlová za mocného pohnutí přítomných objímala jeho hlavu a celovala jej“.

Socialistické Právo lidu bylo o poznání méně smířlivé. Baron byl podle něj jen „lehkomyslný milenec ministerské vdovy“ a za vším stojí „kavalírská a důstojnická libůstka“.

O tři dny později – v úterý 14. července 1908 – se pak konal pohřeb Jindřišky Slavínské, „dámy opravdu šlechetného srdce a vzorné vlastenky, které osud určil tak nešťastný los, že vydechla vzácnou svoji duši pod kopytem splašeného koně“.

VŠECHNY DÍLY SERIÁLU ČESKÉ MORDY SI PŘEČTĚTE ZDE >>>

Prý násilné smilstvo! Když zjistil, že manželka činila vše dobrovolně, zaútočil pohrabáčem
Milostný trojúhelník: Dvě utopené vychovatelky a chlípný Otto

Dan Hrubý




Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,530
21,710
28,450
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější