Archivy bolivijské důlní společnosti se válely dlouhá léta na dvorech. Až během posledních měsíců se je bolivijská důlní společnost rozhodla roztřídit a řádně uschovat. Během archivace narazili pracovníci na desítky dokumentů, které složily dohromady příběh Mauricia Hochschilda, kterému se v Bolívii říká „bolivijský Schindler“.
Mauricio Hochschild spolu s dalšími dvěma společníky vlastnil důl, v němž se těžil cín. Jeho podnikům se dařilo, Bolívie je známá svými cínovými nalezišti i oblastmi, kde se cín těží. Jednu takovou spoluvlastnil i podnikatel židovského původu Mauricio Hochschild, narozený v Německu, který se s matkou přemístil do Bolívie ještě jako malý.
Ve třicátých letech Hochschild s obavami pozoroval, jak se v Německu rozmáhá antisemitská nálada rozdmýchávaná především Adolfem Hitlerem, který se stal tamním kancléřem. Nacionální socialismus a jeho myšlenky, které se týkaly také potřeby životního prostoru pro árijské obyvatelstvo, dovedly Hochschilda až k myšlence, že německým Židům musí pomoct. Jeho pomoc se ubírala dvěma směry. Již ve třicátých letech se bolivijský La Paz stal centrem útočiště pro mnohé židovské uprchlíky, hlavně děti, a to nejen z Německa. Přeplněná azylová centra se stala téměř neobyvatelnými, Hochschilda proto požádali, ať vystaví nová. A to také udělal.
Během krizových let 1938 a 1939 pak zorganizoval masový odjezd Židů z Německa. Vytrvale přesvědčoval bolivijskou vládu, aby utlačovaným Židům otevřela dveře. Snažil se změnit imigrační politiku Bolívie a vymyslel geniální, ovšem lehce prohlédnutelnou záminku, pod níž prý Bolívie Židy potřebovala: klíčové slovo zemědělství figurovalo v každém imigračním dokumentu, který pro Židy Hochschild získal. Bolivijská vláda tak pomocí Hochschilda vytvořila záminku, že se Židé do země budou dostávat jako zemědělští pracovníci. Ve skutečnosti však do země začali proudit vysokoškoláci, lékaři, právníci, obchodníci atd. V letech 1938 až 1939 podle záznamů archivů propašoval z Německa neuvěřitelných 9000 Židů. Většina z nich v zemi nezůstala – pro část z nich byla Bolívie jen odrazovým můstkem pro další cestu, většinou do Spojených států, Argentiny nebo po roce 1948 do nově vzniklého státu Izrael. Část Židů v Bolívii zůstala a začlenila se bez problémů do tamní společnosti.
Zajímavé je, že stejně jako Schindler, i Hochschild se stal osobou do určité míry kontroverzní. Jeho kontroverzi však vytvořila především státní bolivijská ideologie, která jej později označila za zloděje. To však byla záminka pro jedinou věc, jíž chtěla bolivijská vláda dosáhnout a co se jí také povedlo: Bolívie totiž znárodnila jeho podniky, rozsáhlé prosperující zpracovatelské a těžařské firmy zaměřené na těžbu a zpracování cínu.
Příběh podnikatele, který pomohl tisícům Židů, zveřejnil před několika dny bolivijský deník El Deber. Připomíná všechny okamžiky jeho života, včetně okamžiku, kdy byl státní propagandou označen za „zloděje“. Deník však cituje také přeživší holocaustu, který právě Hochschildovi vyjádřil nezměrný vděk.
