Před sto lety se houbám v českých lesích dařilo. „V sobotu večer umluvili si čtyři mladíci ve Vršovicích, že nepůjdou vůbec spát, nýbrž hned s prvním svítáním, že vyrazí z Prahy a půjdou někam do lesů sbírat houby“, referovala v pondělí 3. července Národní politika. „Aby nezaspali, rozhodli se, že do jedné hodiny v noci pobudou někde v hostincích, pak že se u kostela sejdou a půjdou na výlet třebas až do křivoklátských lesů.“
Následující průběh večera a noci popisuje list takto: Dva z mladíků šli do svého obvyklého hostince, kde poklidně vyčkávali, až nastane čas a oni vyrazí za svou houbařskou vášní. Zato třetí muž – jedenadvacetiletý Karel Jandus, povoláním malíř porcelánu z Michle, se vydal s přítelem do hostince U Cmíralů, „kde popíjel až přes půlnoc a úplně se spil. V tomto stavu začal tropiti výtržnost a urážet ostatní hosty, takže hostinský přivolal policejní stráž, která opilého mladíka vyvedla na čerstvý vzduch a poradila mu, aby se šel domů vyspat.“
Jandus bohužel strážníka neposlechl.
Vydal se na schůzku s kamarády. Ti záhy seznali kolik uhodilo. Jandus se blížil na místo schůzky a už zdálky na kumpány volal: „Já se nikoho nebojím! Já se nikoho nelekám!“
Bylo jasné, že s opilcem daleko nedojdou. Natož do křivoklátských lesů. Aby ho však ještě více nerozdivočili a nerozdráždili, nechali jej kráčet několik desítek metrů před sebou. Šli po Palackého, dnes Moskevské třídě, minuli Heroldovy sady a Jandus stále do všech stran hulákal: „Já se nikoho nebojím! Já se nikoho nelekám!“
Vtom se proti němu vynořila postava muže. Jandusovi přátele vnímali zdálky pouze jeho obrys. Ale dobře slyšeli, jak neznámému opilý Jandus z bezprostřední blízkosti zařval do tváře: „A já se žádného neleknu a nikoho se nebojím!“
Další události popisuje Národní politika takto: „Mně se taky nebojíš? opáčil chodec, který patrně byl rovněž opilý a Jandus na to: To se ví, že ne, ty roštáku! A v nejbližší chvíli: Véno! Véno! Co děláš? Pak se skácel k zemi a zkroutil se u akátového stromku, u kterého stál.“
Byla to zvláštní scéna. „Když se Jandus svalil, odcházel neznámý zcela pomalu a klidně od něho, ale jakmile se kamarádi Jandusovi ozvali: Pospěšme! Něco se tam stalo!, dal se na útěk a zmizel,“ pokračuje v líčení dramatických událostí list.
Mladíci dorazili k akátu. Stále ještě netušili, jak daleko věci během několika předchozích chvil zašly. Pak se však nad Jandusem naklonili a jeden z nich zděšeně vykřikl: „Ježíš Marjá! On je zabit!“
Vzápětí dorazil na místo správce policejního ředitelství vládní rada dr.Kunz, přednosta bezpečnostního oddělení vrchní rada Protivenský, správce komisařství dr.Klíma a policejní lékař dr. Prokop, jenž konstatoval malířovu smrt úplným vykrvácením. Neznámý bodl Janduse asi deseticentimetrovým nožem či dýkou přímo do prsou a proťal mu hlavní srdeční nebo plicní cévu. „Jandus vykrvácel ústy i nosem a vyšlo z něho tolik krve, že kruhovitá vykopávka kolem akátu, u něhož se zhroutil, byla úplně naplněna“, konstatuje deník.
Policisté začali ještě v noci s výslechem svědků. Avšak Jandus kráčel daleko před přáteli a ti nebyli schopni neznámého muže nějak blíž popsat. Také záhadné a opakované Jandusovo zvolání: Véno! Véno!, o němž se zpočátku kriminalisté domnívali, že mohlo patřit neznámému, bylo posléze přičteno opileckým představám zavražděného.
Vrah nebyl dle dostupných zdrojů nikdy dopaden.
