Vítáme našeho vůdce! Severočeské Hejnice na podzim 1938 oslavovaly připojení k Říši

Hejnice ležely v oblasti s převahou německy hovořícího obyvatelstva a zároveň v prostoru před plánovaným hlavním obranným postavením československé armády. Právě zde proto mohly v roce 1938 nepokoje a projevy odporu proti československému státu probíhat s menšími zásahy státních orgánů než v jiných částech země.

Stav smutku a bezmoci

Už první dny roku 1938 naznačovaly, že se zdejší poměry začínají zásadním způsobem měnit. Četnická stanice si k 1. lednu poznamenala, že představitelé německých aktivistických stran hromadně přecházejí k Sudetoněmecké straně a jejich dosavadní politické organizace zanikají. Zároveň si četníci všímali rostoucí sebejistoty místních Němců. Každo­denní život přitom pokračoval zdánlivě normálně. V lednu 1938 se v Hejnicích konal pohřeb Marie, manželky hraběte Franze Clam-Gallase, někdejšího správce frýdlantského panství. Do chrámu Navštívení Panny Marie tehdy dorazily stovky lidí. O několik dní později se sešli místní členové tělocvičné jednoty Sokol na valné hromadě. Připravovali se na XI. všesokolský slet v Praze, řešili běžné otázky fungování jednoty a plánovali také odhalení pamětní desky Josefu Jungmannovi v nedalekých Lázních Libverda.

Právě Sokol byl jedním ze spolků, kde se v tehdejších Hejnicích výrazně projevovala česká sounáležitost. Hlavní snahou sokolské jednoty bylo posilování národního cítění a hrdosti prostřednictvím sportovních aktivit, pořádání společenských akcí nebo připomínání významných osobností. V březnu tak například oslavili narození Tomáše Garrigua Masaryka přednáškou a divadelním představením.

S příchodem jara atmosféra v Hejnicích houstla. Například 19. dubna, v předvečer Hitlerových narozenin, se na okolních vrcholcích rozhořely ohně, které zapálili členové Sudetoněmecké strany a jejich přívrženci. Následující den se v Hejnicích objevily na domech prapory s hákovými kříži. Pro československé úřady to byl další viditelný signál, že jejich autorita v pohraničí převážně osídleném českými Němci slábne. Hejničtí příslušníci četnictva tehdejší si­tuaci popsali jako stav smutku a bezmoci.

V předvečer krize

Oslavy 1. máje 1938 měly v Hejnicích výrazně politický charakter. Zaměstnanci průmyslových podniků se jich museli účastnit a vedle praporů místních spolků se v průvodu objevily také ty s hákovými kříži. Poslanec Gustav Adolf Obrlik při slavnosti otevřeně vyjadřoval sounáležitost s Hitlerovým nacistickým Německem. Část hen­leinovců sice ještě volila opatrnější rétoriku a navenek mluvila o spolupráci s československou vládou, skutečná nálada ve městě se však proměnila ve zřetelné nepřátelství vůči Československé republice.