Před 15 lety ukončil skandál s odposlechy 160 let starý bulvární týdeník News of the World
Bulvární nedělník News of the World byl stálicí britské mediální scény a v mnoha ohledech ji i pomáhal formovat. V roce 2011 se však provalil obrovský skandál, kdy vyšlo najevo, že novináři News of the World odposlouchávali tisíce mobilních telefonů včetně hlasových zpráv padlých vojáků a unesených dětí. Následné vyšetřování korunní klenot impéria Ruperta Murdocha poslalo ke dnu. Jeho dědictví však žije nadále.
„Je nedělní odpoledne, ideálně někdy před válkou. Žena již usnula v křesle, děti odešly na dlouhou procházku. Položíte si nohy na gauč, usadíte brýle na nose a otevřete si News of the World. Hovězí pečeně s yorkshirským nákypem, nebo vepřové s jablečnou omáčku, puding a šálek silného čaje vám k tomu vytvořilo tu správnou náladu.“ Těmito slovy popisoval spisovatel George Orwell ideální britské nedělní odpoledne a není náhoda, že k ikonám impéria jako je čaj, puding a yorkshirský nákyp zařadil i týdeník News of the World. Britům přinášel bulvární i seriózní zprávy přes 160 let a za tu dobu pomohl změnit zdejší mediální scénu k lepšímu i horšímu. Úctyhodná historie skončila před 15 lety velmi nechutným skandálem.
Slibné počátky a úklon k bulváru
Noviny News of the World (NoW) byly založeny v roce 1843 pod titulem „žurnalistika bohatých s cenou dostupnou pro chudé“. Od samého počátku byl deník bezostyšně bulvární, na rozdíl od ostatních šestákových plátků si ale opravdu zachovával jistou úroveň a přinášel i seriózní zprávy. Vedle drbů o skandálech celebrit byly k přečtení rozbory domácí i zahraniční politiky. Reportáže z vyšetřování krvavých vražd střídaly sportovní analýzy, recenze filmů a divadelních představení. Kulturní historikové připomínají, že týdeník hrál velkou roli v rozmachu britské politické karikatury, v šíření povědomí o postavení žen ve společnosti, v rozkrývání odsouzeníhodných praktik správců kolonií nebo v boji proti vykořisťování dětí. Editoři mnohdy prokazovali odhodlání jít do přímého konfliktu s předplatiteli – například když odmítli cenzurovat údajně nemravný obsah a reklamy na antikoncepci, a vysloužili si tím třicetiletý zákaz v katolickém Irsku.
Po II. světové válce začal týdeník bohužel sklouzávat k regulérnímu bulváru. V článcích se objevovaly doslovné přepisy soudních procesů ze sexuálními násilníky. V roce 1946 zde vycházely na pokračování „na oprátce psané“ memoáry Johna George Haigha. Sériový vrah, který své oběti rozpouštěl v kyselině, je přímo ve vazbě předával reportérům výměnou za úhradu honorářů svých obhájců. V roce 1960 redakce neváhala zaplatit 36 000 liber (zhruba 17 milionů dnešních korun) za práva na skandální autobiografii „britské Marylin“ Diany Dors. Vysloužili si tím odsouzení přímo od arcibiskupa z Canterbury, prostí Angličané ale na odklon od seriózní žurnalistiky nijak nežehrali. V 50. a 60. letech se jich do trafiky vydalo každou neděli pro NoW neuvěřitelných 8,5 milionů.
Klenot mediálního impéria
V roce 1969 spadly News of the World do začínajícího mediálního impéria australského magnáta Ruperta Murdocha. Svedl o něj velkou obchodní bitvu s dalším mediálním velikánem Robertem Maxwellem (otcem Ghislaine Maxwellové, kuplířky ve službách Jeffrey Epsteina). O vítězi rozhodlo, že Maxwell byl původem Čech narozený jako Ján Hoch a podle šéfredaktorů měl ryze britský týdeník zůstat v rukou občana impéria. Murdoch, vyznavač a šiřitel konzervativních hodnot, týdeník vyslal ještě bulvárnějším směrem a vytvořil navíc ještě daleko extrémnější dvojče v podobě deníku The Sun. Jelikož v uvolněné atmosféře 60. let už málokoho šokovaly sexuální pletichy hereček, zaměřili se redaktoři na skandály jiné. Stránky zakrátko plnily zprávy o drogových závislostech celebrit, expozé nevěr politiků a kampaně odhalující (skutečné i domnělé) kruhy organizovaných pedofilů a novodobých otrokářů. Při získávání materiálů neváhali novináři jít na hranu legálnosti a s postupem doby ji stále častěji překračovali. V jejich repertoáru se to přímo hemžilo skrytými mikrofony, kamerami, ilegálním odposloucháváním a podplácením policistů.
„Jdeme a ničíme životy“
Stejně bezohledně si redakce počínala i v případě zveřejňování jmen a identit. Projevilo se to především během ostře sledovaného soudu s únoscem a vrahem osmileté holčičky Sarah Payne. Redakce News of the World se tehdy prohlásila za vůdce boje proti pedofilním predátorům a oznámila, že bude vyhledávat a zveřejňovat jména lidí obviněných ze sexuálního násilí na dětech. V honbě za senzací se však novináři dopustili řady omylů, a ničili tím nevinným lidem život. V jednom případě například omylem označili za predátora dětského lékaře, protože si spletli termíny „pedofil“ a „pediatr“. Neprávem obvinění lidé museli prchat z domů a stěhovat se. Dva lidé jmenovaní v novinách spáchali sebevraždu, další dva byli zavražděni. Škody napáchané rozzuřenými davy šly do milionů liber. Tehdejší zástupce editora Greg Miskiw nad kritikou pokrčil rameny: „Taková je naše práce,“ prohlásil. „Jdeme a ničíme lidem životy.“
Greg Miskiw měl být podle pozdějšího vyšetřování i člověkem, který kolegy v redakci seznámil s metodou odposlouchávání mobilních hlasových zpráv. V dnešní éře smartphonů a neomezených tarifů si již neuvědomujeme, že na přelomu tisíciletí byly hlasové zprávy důležitým nástrojem mobilní komunikace a byly daleko běžnější než sms. Ve schránkách se hromadily často velmi důvěrné informace od lékařů, právníků i rodinných příslušníků. Stačilo přitom znát telefonní číslo a uhádnout přístupový PIN příslušného člověka (často zůstával v továrním nastavení 1234 nebo 0000) a zprávy si mohl poslechnout kdokoliv. Miskiw tvrdil, že za éry jeho působení byla metoda používána sporadicky. Když z NoW odcházel, byly už na seznamu odposlouchávaných stovky jmen a jedno z nich mělo novinám zlomit vaz.
Konec britské ikony
Třináctiletá Milly Dowler začala být pohřešována 21. března 2002. Podle pozdějšího expozé deníku Guardian se redaktoři News of the World okamžitě poté nabourali do její nezabezpečené hlasové schránky a začali ji odposlouchávat. Zanedlouho se však kapacita schránky zaplnila množstvím vzkazů zdrcených přátel a rodinných příslušníků a nic z obsahu se bulvárnímu týdeníku nehodilo. S cynismem sobě vlastním se proto rozhodli staré zprávy vymazat a uvolnit tak místo pro další volající. Mizející zprávy nejenomže zkomplikovaly práci policistům, ale vyvolaly falešné naděje u rodičů, kteří se domnívali, že je dívka stále naživu a schránku promazává.
Nechutné praktiky novinářů News of the World byly odhaleny 17. ledna 2011 v reportáži deníku Guardian. V dubnu vyšetřovatelé přinesli zprávu, že seznam odposlouchávaných mobilů obsahoval na 4000 jmen. Tři redaktoři byli zatčeni a navíc se ukázalo, že Rupert Murdoch vyvíjel nátlak na nejvyšší členy britské vlády a snažil se vyšetřování skandálu zastavit. Na začátku července Guardian zveřejnil, že mezi odposlouchávanými byla Milly Dowler a vojáci padlí během misí v Afghánistánu a Iráku. O čtyři dny později, 10. července 2011, Rupert Murdoch neočekávaně oznámil, že noviny končí. Většina z dvousetčlenné redakce dostala výpověď.
Díky a na shledanou
O důvodu náhlého Murdochova rozhodnutí se dlouho spekulovalo. Jedním z důvodů mohl být fakt, že se pozornost mediálního magnáta už tehdy zaměřovala do USA k jeho kanálu Fox News. Pravděpodobně hrála roli i obava, že skandál ohrozí jeho pozici při vyjednávání o koupi televizní sítě Sky. Je také možné, že mu náprava těžce pošramocené pověsti nestála za námahu, protože měl k dispozici velmi podobně zaměřený deník The Sun a bylo daleko jednodušší nahradit News of the World jeho nedělním speciálem. Ten začal vycházet v únoru 2012. V redakci se objevila řada bývalých zaměstnanců NoW.
Na titulní stránce posledního čísla News of the World se skvěl obří titulek: „Díky a na shledanou“. Na zadní straně pak editor otiskl úryvek už citované statě George Orwella o čtenáři a jeho poklidném nedělním odpoledni. Kdyby však text nechal doznít až do konce, získali by čtenáři úplně jiný dojem. Orwell, zarytý kritik pokrytců a ohýbačů pravdy, v něm totiž nedělník neoslavoval jako součást starých dobrých časů Britského impéria. Kritizoval ho jako nástroj ohlupování veřejnosti bulvárními krvavými zprávami. „O čem si v takovém poklidném prostředí chcete číst?“ ptá se a vzápětí si odpovídá: „Přirozeně o vraždě.“
