Oslavovaný Kryštof Kolumbus byl sadistický tyran. Jeho krutovláda stála život statisíce domorodců i Španělů
Obdivovatelé Kryštofa Kolumba si dnes připomínají 520. výročí jeho smrti, během kterého zcela jistě padne mnoho slov o jeho mořeplavecké odvaze a zásluhách na objevování Nového světa. Je otázkou, zda si Kolumbus obdiv zaslouží a jestli by neměl být v historii připomínán jako sadistický násilník proslulý krutostí vůči domorodcům i svým vlastním krajanům. Jeho hrůzovláda v koloniích připravila o život statisíce lidí a skončila jeho zatčením.
Kryštof Kolumbus na svou dalekou cestu vyrazil s úmyslem objevit pro španělskou korunu novou cestu do Asie oplývající zlatem a vzácným kořením. Jelikož měl víc štěstí než rozumu, získal pro své vladaře ještě něco lepšího – přístup k úplně novému kontinentu. Úspěšná expedice mu mohla zaručit doživotní spokojenost a bohatství. Kolumbus však 20. května 1506 nezemřel jako vážený a zámožný guvernér. Šest let před svou smrtí byl na karibském ostrově Hispaniola zatčen a dopraven do Španělska, kde byl zbaven majetku i šlechtických titulů. Důvodem bylo jeho chování, které přesáhlo krutostí i standardy všeobecně krutého 16. století.
„Budou z nich skvělí otroci“
Když se Kolumbova trojice lodí v roce 1492 z posledních sil dobelhala k pobřeží dnešních Baham, uvítal jejich posádku zdejší kmen Arawaků. Stejně jako domorodé civilizace ze severoamerické pevniny i oni pokládali za přirozené chovat se k příchozím pohostinně a štědře. Evropané s sebou však z takzvaného „civilizovaného světa“ přiváželi úplně jiné hodnoty. Hrabivou hamižnost, touhu podmaňovat a zotročovat. Zatímco Arawakové přinášeli vyhladovělým mořeplavcům vybrané lahůdky, psal Kolumbus do lodního deníku: „Nenosí zbraně a nemají ponětí o jejich významu. Budou z nich skvělí otroci. S padesáti muži bych byl schopný je všechny ovládnout a přimět je k čemukoliv, co si budeme přát.“
Po návratu z první plavby získal neurozený mořeplavec výnosem královny Isabelly Kastilské šlechtický status a právo vládnout na územích, která pro španělskou korunu objevil. Důvodem královniny štědrosti byly Kolumbovy lži. Jelikož z výpravy nepřivezl slibované asijské koření, namluvil svým královským sponzorům, že objevený kontinent oplývá zlatem. Sliby nezměrných pokladů zapůsobily a na druhou výpravu vyplula mohutná flotila sedmnácti lodí a 1200 vojáků. Jaké pořádky s nimi Kolumbus nastolil na ostrově Hispaniola (dnešní Haiti / Dominikánská republika), popisuje řada dobových dokumentů i kniha „Kolumbus a jeho čtyři plavby“ spisovatele Laurence Bergreena. Pasáže popisující Kolumbovu krutovládu jsou doslova strašlivé.
Zlaté sliby a genocida na Hispaniole
Už během plaveb měl Kolumbus ve zvyku přistávat u malých ostrovů a unášet z nich domorodky, které pak bitím nutil k sexuálním aktům a rozdával je jako pozornost svým důstojníkům. Násilí použil i pro nastolení vlády na ostrově. Náčelníky nechal krutě popravit, náhodně vybraným domorodcům rozkazoval řezat uši, nosy, sekat ruce a pro výstrahu je zohavovat. Podrobeným Arawakům pak nařídil, aby pro něj těžili zlato. Každý muž starší 14 let musel odevzdat v pravidelných intervalech předepsané množství zlatých zrn. Když úkol splnil, pověsili mu otrokáři na krk měděnou známku. Když určené množství zlata nepřinesl, čekalo ho mučení zpravidla zakončené useknutím ruky nebo popravou.
Už záhy bylo Kolumbovi jasné, že naslibované poklady královně nepřiveze. Hispaniola žádné vysněné doly drahých kovů neskrývala a zlato vyrýžované zotročenými domorodci z řek kvótám zdaleka nestačilo. Aby se lodě nevrátily do Španělska prázdné, rozhodl se je dobyvatel naplnit další ceněnou komoditou – otroky. V roce 1495 zajal při velké výpravě na 1500 Arawaků. Z klecí hlídaných psy pak osobně vybral 500 nejsilnějších mužů a nejatraktivnějších žen a dívek a poslal je na cestu do Evropy. Více než dvě stovky z nich během plavby zemřely.
Otrokům zajatým na ostrově se nedařilo o nic lépe. Byli nuceni pracovat v dolech a na plantážích a sloužit jakýmkoliv rozmarům svého guvernéra a jeho vojáků. Ty byly nelidsky kruté i na poměry 15. století. Bergreenova kniha popisuje, jak se Španělé vozili na zádech domorodců jako na zvířatech, testovali na jejich tělech zbraně, a když se jim nechtělo vysíleným Arawakům sundávat z krků obojky, sekali jim raději hlavy. Na Hispaniole se během krátké doby rozpoutala genocida. Podle odhadů zde před Kolumbovým příjezdem žilo kolem 300 tisíc obyvatel. Za pouhé čtyři roky jich třetina zahynula. Velká část páchala sebevraždy. Než aby byli umučeni nebo udřeni k smrti při honbě za vidinou zlata, domorodci dobrovolně hladověli, trávili se jedovatými bylinami a vrhali se z útesů. V roce 1508 již přežívalo na kdysi prosperujícím ostrově jen 60 tisíc Arawaků, o 50 let později už jich bylo jen několik desítek a nakonec na ostrově vymřeli nadobro.
Za kritiku vyříznutý jazyk
Hrůzy páchané na domorodcích by snad Kolumbus byl schopen obhájit. Jeho krutovláda ale dopadala i na španělské osadníky. Přistěhovalí Evropané nebyli na horké a vlhké prostředí zvyklí a přes kruté vykořisťování domorodého obyvatelstva kolonie trpěla hladem. Když si však poddaní u svého guvernéra stěžovali na nedostatek potravin, dočkali se zpravidla vězení a veřejného bičování. Za krádež jídla nechával Kolumbus provinilce přibíjet na pranýř, řezal jim uši a nosy. Když se jedna z žen odvážila poukázat na jeho neurozený původ, nechal ji přivázat nahou na osla, zbičovat a vyříznout jí jazyk.
Do Španělska se zprávy o Kolumbově řádění dostaly jen kvůli královskému zklamání. Když namísto slibovaného zlata připluly do Evropy lodě s několika desítkami polomrtvých otroků, vyslala rozhořčená královna na Hispaniolu vyšetřovatele. Francisco de Bobadilla byl po příjezdu poměry v kolonii tak znechucen, že nechal pět nejkrutějších španělských otrokářů popravit. Kolumba a jeho dva bratry pak zatkl a poslal je v okovech zpět do Španělska.
Konec krutého dobyvatele
Po připlutí do Evropy byl Kolumbus zbaven titulu guvernéra, majetku a příslušných šlechtických privilegií. Po šesti týdnech vězení byl však propuštěn. Královský dvůr stále doufal, že se mu investice do zámořských výprav vrátí, a nechtěl se znectěného dobyvatele nadobro zbavit. Plavba v okovech se ale těžce podepsala na Kolumbově zdraví už tak podlomeném dlouhým pobytem na Hispaniole. Ve vězení se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že sepsal závěť a zbytek života zasvětil snaze zajistit svým potomkům dědická práva k výnosům z jeho objevitelských plaveb. Než se posvěcení svých žádostí dočkal, přišla si pro něj 20. května 1506 smrt.
Syn Diego se bohatství domohl až po dlouhých soudních sporech. Svému zesnulému otci také splnil poslední přání a v roce 1542 nechal jeho rakev převézt do nově vybudované katedrály Nejsvětější Trojice na Hispaniole. Později byly ostatky převezeny na Kubu a nakonec navráceny do španělské Sevilly. Existují však i tvrzení, že v sevillské monumentální hrobce je pohřben některý z mnoha Kolumbových příbuzných. Mořeplavec má podle nich stále spočívat v Dominikánské republice, kde mu bylo postaveno obří mauzoleum nazvané Faro a Colón – Kolumbův maják. Ve výročí objevení Ameriky se zde jeho údajné ostatky vystavují veřejnosti. Kostem statisíců obětí Kolumbovy sadistické krutovlády se bohužel nikdo klanět nechodí.
