Trable Huckleberryho Finna: Geniální vypravěč Mark Twain bojoval s puritány i rasismem
Spisovatel, od jehož narození uplyne 30. listopadu sto devadesát let, zanechal v dějinách literatury hlubokou stopu. Nejenže vymyslel Prince a chuďase, Miliónovou bankovku, Yankeeho z Connecticutu na dvoře krále Artuše a nesmrtelné postavy Toma Sawyera a Huckleberryho Finna. Jeden z největších vypravěčů 20. století, známý pod pseudonymem Mark Twain, psal také skvělé politické komentáře. Uměl se veřejně postavit za správnou věc a odvahu spjatou s pevným charakterem projevoval i v osobním životě.
V období těsně po zrušení otroctví byl v rasistickém prostředí amerického Jihu jeho nejlepším přítelem Afroameričan, s nímž se – neslýcháno! – Mark Twain hrdě fotografoval. Už proto je absurdní, že se dnes různí mravokárci snaží dílo Marka Twaina přepsat do „politicky korektní“ podoby.
TAJEMNÝ CIZINEC
Nejzajímavější knihou Marka Twaina je paradoxně ta, kterou četli jen opravdoví znalci. Jmenuje se Tajemný cizinec a vypráví o Satanově synovci, zjevivším se jednoho dne v jakési vesnici v Rakousku. Literát, jehož občanské jméno znělo Samuel Langhorne Clemens, příběh rozepsal hned několikrát. V úplně první verzi se mladý Satan objeví v typické maloměstské škole v USA po boku známé postavičky Toma Sawyera. Ten o novém spolužákovi neví nic jiného, než že ho označují číslem 44. Později Twain přesadil děj do Evropy – evidentně pod vlivem svých cest do Rakouska-Uherska včetně Čech – a rozhodl se, že historku zasadí do roku 1590. Zapadlé obci dal název Eseldorf (Oslov) a Satanova příbuzného nechal shlížet shůry na omezené venkovany jako na nějaké pokusné králíky. Anebo spíš červy, které lze kdykoli zašlápnout.
Vyslanec pekla není zákeřný; naopak by rád odčinil to, co lidstvu napáchal jeho strýc. Bez zájmu však sleduje, jak si obyvatelé místa, kde stále vládne středověk, neomylně vybírají zlo místo dobra – v devíti případech z deseti! Vyšší princip mravní (Moral Sense) se s jejich postoji a „zásadami“ dokonale míjí. „Znám ten tvůj rod,“ říká mladý Satan jednomu ze tří chlapců, jež si oblíbí. „Je to samá ovce. Vládnou mu menšiny, jen zřídka nebo nikdy většiny. Zamlčuje, co cítí, zamlčuje, co si myslí, a jde za hrstkou těch, co se nejhlučněji hlásí o slovo. Někdy je ta hlučná hrstka v právu, někdy v neprávu; ale dav jde za ní tak i tak.“
ČTĚTE MĚ AŽ ZA STO LET
Tohle je Mark Twain par excellence. Neuplatitelná, názorově konzistentní osobnost s jasnými hodnotami, bez ohledu na dobové konvence. Vtipný a elegantní diskutér a glosátor, který nikomu nic nedaruje, ale ani bezdůvodně neuráží. Také on se dívá na ostatní snad až z příliš velkého nadhledu. Nemá ve zvyku lakovat věci na růžovo – ať už se to týká jeho vlastního dobrodružného života, nebo záležitostí americké i evropské politiky. „Bůh stvořil člověka, když ho přestaly bavit opice,“ prohlásil. „Na další pokusy už pak neměl nervy.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
