Železniční katastrofa u Stéblové připravila o život 118 cestujících. Komunisté se neštěstí snažili ututlat
14. listopadu 1960 přijel v 17:45 na nádraží v obci Stéblová osobní vlak. Za několik minut vypustila lokomotiva oblak páry a roztáhla vlak na další cestu k Pardubicím. Strojvedoucí si v mlhavé tmě nevšiml, že se k němu z nádražního domku žene výpravčí, píská ze všech sil na píšťalku a mává vyděšeně svítilnou. Důvod se vyjasnil o dva kilometry dále, kdy do rozjeté soupravy narazil v plné rychlosti protijedoucí motorový vlak z Pardubic.
Přesné okolnosti, které na podzim roku 1960 vedly ke srážce dvou osobních vlaků, nebyly nikdy objasněny. Výpovědi jednotlivých aktérů si navzájem protiřečí a jasno do vyšetřování nevnesli ani vyslýchaní svědci. Velkou roli hrála zcela určitě špatná viditelnost. Rovinatou krajinou plnou rybníků se za podzimního večera valily kotouče husté mlhy. S nastalou tmou klesla viditelnost na několik málo desítek metrů.
Marné varování
Když na malé nádraží ve Stéblové dorazil z Hradce Králové osobní vlak číslo 608, rozeznával výpravčí parní lokomotivu jen v obrysech. Počkal, až zastaví na první koleji, pak se vrátil do své kanceláře, aby připravil druhou kolej pro příjezd motorového vlaku z Pardubic, který se zde s parní lokálkou pravidelně křižoval. Z práce ho však vytrhl hluk rozjíždějícího se vlaku. Vyděšený vyběhl do mrazivé tmy, pískal na píšťalku, mával svítilnou a snažil se vlak zastavit. Ten však nabral na rychlosti a nechal daleko za sebou jak výpravčího, tak jeho kolegu výhybkáře, který ho pohotově vyrazil stíhat na kole. Výpravčí proto běžel zpět do své kanceláře a vytočil číslo nejbližší stanice u železničního přejezdu, kde měla obsluha ještě šanci vlak varovat. Strážný ale zvedl vyzvánějící telefon až v okamžiku, kdy se kolem něj vlak číslo 608 plnou rychlostí prohnal.
Záhadné zelené světlo
Na palubě vlaku nikdo varování nezaznamenal. Strojvedoucí později uvedl, že z okna zahlédl jakousi běžící postavu, domníval se ale, že jde o zpozdilého cestujícího. Pískání přeslechl kvůli hluku turbíny generátoru a přehlédl také odjezdové návěstidlo nastavené na pozici „stop“. Podle všeho ho v okamžiku průjezdu oslepily plameny z otevřeného topeniště. Na dotazy, proč vyjížděl z nádraží, když na druhou kolej ještě nedorazil motorový vlak z protisměru, odpověděl, že mu pokyn k odjezdu signalizoval jeho průvodčí. Ten zase tvrdil, že v mlze nádraží viděl zelené světlo a domníval se, že mu tak výpravčí dává povolení k odjezdu. Fakt, že motorový vlak z Pardubic ještě nepřijel, ho nijak neznepokojil. Při zpoždění se stávalo, že se obě soupravy místo ve Stéblové křižovaly až Rosicích nad Labem. Odkud se objevil zelený záblesk, se nikdy nepodařilo zjistit. Několik cestujících na nádraží vypovědělo, že zelené světlo zahlédli také. Jestli šlo o odraz, optický klam nebo kolektivní sugesci, je dodnes nejasné. V každém případě však série omylů vyslala vlak číslo 608 vstříc katastrofě.
Osudná kolize
Ohlušující náraz se podzimním večerem ozval v 17:42. Výhybkář ze Stéblové, který stále šlapal do pedálů kola v marné naději, že vlak dostihne, ho zaslechl na vzdálenost více než kilometr. Hned věděl, že došlo k nejhoršímu, rozsah neštěstí si ale nedokázal ani on představit. Oba vlaky jely v okamžiku kolize šedesátikilometrovou rychlostí a kvůli špatné viditelnosti si strojvedoucí všimli protijedoucích souprav, až když od sebe byly vzdálené pouhých 80 metrů. Na poslední chvíli zatažené nouzové brzdy už nemohly srážku odvrátit.
Obsluhu vlaku 608 a cestující v zadních vagónech zachránil před nejhorším mohutný parní kotel lokomotivy. Síla nárazu se ale nesla dále soupravou a jednotlivé vagóny setrvačností narážely do vozů řazených před nimi. K nejvíce obětem došlo v prvním osobním vagónu zapojeném na třetí pozici za lokomotivu, posledních sedm vozů vlaku bylo srážkou zasaženo jen lehce. Cestující ve zcela zaplněném vlaku z Pardubic na tom byli podstatě hůře. Jeho tři vagóny byly sílou nárazu vrženy na motorový vůz a byly zcela rozdrceny. K nejhoršímu ale došlo vzápětí. Aby předešel hrozícímu výbuchu natopeného kotle, vysypal strojník parní lokomotivy žhavé uhlí z topeniště na koleje. Netušil bohužel, že se na trať valí z proražené nádrže motoráku palivo. Rozlitá nafta se od uhlí vzňala a trosky vagónů plné zaklíněných lidí zachvátily čtyřmetrové plameny.
Vyšetřování skončilo, zapomeňte
Záchranná akce, do které se zapojilo i vojsko, probíhala až do časných ranních hodin. Nemocnice okolních měst se plnily zraněnými a v Pardubicích se operovalo i na porodním sále. Přesto si nehoda vyžádala životy 118 cestujících, více než 110 dalších utrpělo vážná zranění, řada z nich musela podstoupit amputace končetin. Zbytek republiky se o havárii paradoxně skoro nedozvěděl. Komunistická garnitura se obávala, že by zprávu mohli zneužít „nepřátelé socialismu“ k zostuzení státního zřízení, a soudruzi proto rozkázali nehodu ututlat. Neveřejně a bez pozornosti médií probíhal i soud. Strojvedoucí, vlakvedoucí a průvodčí vlaku 608 od něj odešli s pětiletými tresty. Potrestaný byl i topič, který si ve vězení odseděl 18 měsíců. Přeživší postižení byli v tichosti odškodněni a na nehodu se mělo co nejrychleji zapomenout. Dnes ji připomíná jen nenápadná pamětní deska u obecního nádraží ve Stéblové.
