Bill Gates a další dnešní miliardáři vypadají v porovnání s opravdovými boháči světové historie jako žebráci

Amerika bývala zemí neomezených možností a zbohatnout se dalo na lecčems. Syn řezníka Jacob Astor se vypravil z rodného Německa nejprve do Británie, kde se svým bratrem vyráběli hudební nástroje. S nákladem fléten a píšťal se pak vydal přes oceán a výdělek investoval do obchodu s kožešinami. Zanedlouho už ovládl neuvěřitelně lukrativní obor kožešnictví úplně a na začátku 19. století byla jeho American Fur Company monopolním obchodníkem s kožešinami mezi Spojenými státy, Kanadou a zámořím. Když firmu pod nátlakem úřadů rozpustil, investoval peníze obratem do nákupu pozemků v centru New Yorku a během II. války za nezávislost dále zbohatl na vládních dluhopisech. Jeho jmění se v přepočtu na dnešní finance odhaduje na asi 150 miliard dolarů.

Je těžké odhadnout, který z titánů amerického průmyslu přelomu 19. a 20. století disponoval větším bohatstvím. John D. Rockefeller zbohatnul díky sázce na budoucnost petrolejářského oboru. V roce 1880 jeho firma Standard Oil ovládala zhruba 90 % veškeré těžby ropy v USA a propojené společnosti se podílely na celkovém národním produktu USA skoro dvěma procenty. V přepočtu na dnešní peníze tedy disponoval jměním asi 435 miliard dolarů. (https://www.britannica.com/topic/How-Rich-Was-John-D-Rockefeller). Jeh konkurent Andrew Carnegie začínal jako chudý skotský imigrant a vsadil na produkci oceli. V roce 1901 prodal firmu U.S. Steel bankéři J.P. Morganovi za 480 milionů, což tehdy činilo asi 2,1 % HDP Spojených států. Dnes by se jeho jmění pohybovalo kolem půl bilionu.

Julius Octavianus, první římský císař a zakladatel julkso - klaudijské dynastie vládl impériu, které ve své době ovládalo více než čtvrtinu celé světové ekonomiky. Sám císař pak osobně vlastnil obrovská území římské říše. Když porazil v bitvě u Actia Marka Antonia a Kleopatru, a ukončil tak období republiky, stal se jeho osobní provincií celý Egypt. Podle odhadu historiků by jeho jmění v dnešních penězích činilo kolem 4,6 bilionu dolarů.

Abu’l-Fath Jalal-ud-din Muhammad Akbar, známý jako Akbar Veliký, byl třetím císařem Mughalské říše - nejbohatšího impéria v dějinách indického subkontinentu. Pod vládou jeho dynastie se Indie stala největší světovou ekonomikou. Mughalské výrobky a zemědělské produkty pokrývaly skoro čtvrtinu potřeby celého světa. Indie vedla světové žebříčky v textilním průmyslu, loďařství, ocelářství i těžařství, dominovala ale i ve specializovaných a velmi výnosných oborech jako pěstování koření a těžba diamantů. Císař Akbar I. dokázal svému impériu vládnout velmi obratně. Poskytoval svým poddaným náboženskou svobodu a dbal na jejich spokojenost, na druhou stranu ale systémem vysokých daní směřoval velkou část státního bohatství do svých pokladen. Podle odhadů disponoval jměním skoro 29 bilionů dolarů.

V dlouhé historii Číny byl pravděpodobně nejúspěšnější dynastií rod Sung. Za vlády jejích panovníků se Čína stala námořní velmocí, začala používat střelný prach, kompas a papírové peníze, vznikl zde knihtisk a moderní kartografie. Zemědělství, těžba nerostů a obchodování se zbytkem světa udělalo z Číny jeden z nejbohatších států planety. Státní zřízení považovalo císaře za živoucího představitele celého impéria a faktického majitele veškeré půdy a bohatství z ní plynoucí. Císař Šen-cung vládnoucí na vrcholu moci impéria proto disponoval jměním kolem 44 bilionů dolarů.

Mongolské impérium, které jeho zakladatel dokázal dobýt, se rozkládalo od západního Polska přes Rusko a Persii až do Číny a Vietnamu. Je složité odhadnout, kolik jmění ze skoro 24 milionů kilometrů čtverečních plynulo do chánových pokladen ve formě daní, poplatků, výpalného nebo prosté kořisti vydrancované na brutálně dobytých územích. Odhaduje se, že celkově disponoval jměním odpovídajícím dnešním 120 bilionů dolarů. Jednou ze zvláštností Čingischánovy strategie bylo, že všechny prostředky byly pečlivě zaznamenány v účetních knihách a přerozdělovány, jeho bankéři používali vlastní stříbrnou měnu a papírové směnky. On sám ale prožil celý život v koňském sedle, živil se syrovým masem a koňským mlékem a nezměrné bohatství pro něj nic neznamenalo.

Ve 14. století byla světová ekonomika závislá na zlatě a většina zlata pocházela z dolů v západní Africe, z území ovládané královstvím Mali. Král Mansá Músa zdědil malijskou říši po svých předchůdcích už nepředstavitelně bohatou, sám ji díky vojenským úspěchům a obratné diplomacii dokázal ještě podstatně rozšířit a kromě zlata prodávat do světa i měď, perly, koření, sůl a další nedostatkové a luxusní komodity. Jeho jmění asi nejlépe ilustruje epizoda, kdy se coby věřící muslim vydal na pouť do Mekky. Jeho karavana s sebou vezla desítky tun zlata, které armáda 12 tisíců otroků rozdávala žebrákům a chudým poutníkům. Nenadálý příliv drahého kovu byl tak obrovský, že destabilizoval celou ekonomiku Egypta a arabského poloostrova a spustil zde vysokou inflaci. Zboží zdražilo natolik, že Músa musel opět zasáhnout a od bankéřů v Káhiře si obrovské množství zlata opět s vysokým úrokem vypůjčit, aby zmenšil jeho objem ve volném oběhu.