Asteroid, výbuch kosmické lodi, vzplanutí hejna komárů. Tunguzská záhada probouzí fantazii dodnes
Psal se rok 1908, kalendář ukazoval 30. června. Krajinu Sibiře v oblasti řeky Podkamenná Tunguska (přítoku Jeniseje) náhle zaplavila oslepující záře, zem se otřásala a tlakové vlny lámaly kmeny vzrostlých stromů jako sirky. Sílu exploze později vědci odhadli na nejméně tisícinásobek té, která zničila Hirošimu – jenže tehdy ještě jaderné zbraně neexistovaly. Zato existuje okolo stovky hypotéz snažících se takzvanou tunguzskou událost vysvětlit, ale každá má slabiny.
P oslední dny června 1908 vládlo nad centrální Sibiří příjemné počasí. Podle záznamů několika meteorologických stanic se právě nad Podkamennou Tunguskou nacházel střed silné a neobvykle stabilní tlakové výše. Zatímco okolí pokrývaly mraky, tady byla jasná obloha – ale přes to všechno jen ne pohoda. Svědectví místních obyvatel z 30. června vypovídají o tom, že už od rána slyšeli dunění a jejich psi zoufale vyli. Někteří spatřili na obloze ohnivé koule, pruhy dýmu nebo světla. V písemnostech Irkutské geomagnetické a meteorologické observatoře se našel zápis od pozorovatele A. K. Korokina hovořící o dvou světelných kruzích, které se kolem sedmé hodiny ranní objevily na severní straně oblohy.
Jen o hodinu později viděli rolníci z vesnice Nižnij Karelinsk na severozápadě modrobílé, jasně zářící těleso válcovitého tvaru, jež se pomalu snášelo k obzoru. Když ho dosáhlo, objevil se na tom místě temný oblak, z jehož okrajů šlehaly plameny. O několik minut později z té strany zaznělo dunění připomínající dělostřelbu a země se začala třást. Venkované se domnívali, že nastal soudný den, padli na kolena a usilovně se modlili. Podobných svědectví z toho rána našli později badatelé v archívech a v dobovém ruském tisku víc. Ještě dramatičtější jsou vyprávění těch, kteří se nacházeli nejblíže epicentru exploze.
Drtivý úder
„Obloha na severu se rozťala vedví a celé nebe nad severním lesem se zalilo ohněm. Vzápětí jsem ucítil strašný žár, jako by na mně začala hořet košile. Horko přicházelo ze severní strany. Chtěl jsem ze sebe košili strhnout, ale v tu chvíli přišel z oblohy strašný úder, který mě vymrštil z verandy. Letěl jsem asi tři sáhy a po dopadu na chvíli ztratil vědomí. Když jsem přišel k sobě, slyšel jsem rachot, jako kdyby se z nebe valily kameny nebo jako dělostřelecká palba. Země se třásla. Zakryl jsem si hlavu, protože jsem se bál, že mě nějaký kámen zasáhne...“ Tak popsal dramatický okamžik exploze S. B. Semjonov z městečka Vanavara, jež se nacházelo 65 kilometrů od epicentra.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
