Amatérská závodnice porazila špičkové vytrvalce. Do cíle maratonu ale dojela metrem
Bostonský maraton patří k nejstarším a nejsledovanějším vytrvaleckým závodům na světě. Když před 45 lety doběhla do cíle jako první neznámá Kubánka Rosie Ruizová, způsobilo to ve světě sportu senzaci. Nadšení nad fantastickým výkonem ovšem zanedlouho vystřídalo pohoršení, protože se ukázalo, že běžkyně většinu trasy jela metrem. Podvod Ruizové zastínil výkony jejích soupeřek a poznamenal celý zbytek jejího života.
Jméno Rosie Ruizová se ve světě dálkového běhu poprvé objevilo v roce 1979 na soupisce běžců Newyorského maratonu. Dcera kubánských imigrantů zaměstnaná jako asistentka v makléřské firmě doběhla do cíle v čase 2:56:33. Neumístila se mezi špičkou. Na amatérskou běžkyni byl ale čas velmi slušný a pohodlně splňoval kvalifikační požadavky na prestižní maraton v Bostonu. Když se o jejím výkonu dozvěděl zaměstnavatel, nadšeně jí nabídnul, že bude sponzorovat přípravu, startovné i náklady s bostonským během spojené.
Co je to interval?
Na start Bostonského maratonu se Rosie Ruizová postavila 21. dubna 1980. V konkurenci světové vytrvalecké špičky jí nikdo nevěnoval pozornost. Když se o dvě a půl hodiny později objevila jako první žena v cílové rovince, způsobila takovou senzaci, že úplně zastínila výkon vítěze mužské kategorie. Bill Rogers sice dokázal vyhrát Bostonský maraton jako první v historii počtvrté za sebou, od etablovaného rekordmana se ale vítězství očekávalo. Neznámá Rosie Ruizová dokázala 42 kilometrů zdolat v čase 2:31:56. Svůj výkon z New Yorku vylepšila o celých 25 minut, zaběhla třetí nejlepší ženský čas v historii a vytvořila nový rekord Bostonského maratonu.
Běžkyně přitom nevypadala, že by ji heroický výkon nějak výrazně zmohl. V cíli se usmívala a nebyla nijak zvlášť zpocená. Když jí na stupních vítězů nasazovali na hlavu tradiční vavřínovou ratolest, dávala pozor, aby jí nepoškodili pečlivě upravený účes. Mezi gratulanty nechyběla ani legendární běžkyně Kathrine Switzerová – první žena, která oficiálně Bostonský maraton dokončila. Při blahopřání se mladé Kubánky nevěřícně ptala, jak měla načasované intervaly. „Co je to interval?“ odvětila prý nechápavě Ruizová.
Podezření
V dnešní éře miniaturní elektroniky hlídají běžce během nepřehledných hromadných závodů čipy a čtečky rozmístěné na trati. V roce 1980 zaměstnávali pořadatelé velkých maratonů takzvané „spottery“, kteří si poznamenávali startovní čísla probíhajících závodníků do papírových sešitů. Když rozhodčí začali zkoumat, jestli si mladá běžkyně nepomohla na trase nějakým podvodem, trvala analýza stovek záznamů několik dnů. Startovní číslo Rosie Ruizové v nich ale záhadně chybělo. Aby si byli rozhodčí jisti, prohlédli mnoho hodin videozáznamu a několik tisíc fotografií pořízených na trati běhu. K tomu vyslechli svědectví desítek běžců. Nikdo, ani diváci, ani fotografové, ani běžci si nevybavovali, že by vítězku na trati potkali.
Podivně zněla i výpověď samotné běžkyně, kterou si rozhodčí předvolali k výslechu. Při zpovídání nedokázala zodpovědět otázky o trati, neznala základní běžeckou terminologii a na dotazy o tréninkových metodách odpovídala pouze vágně. Na rekordní výkon se prý připravovala běháním v newyorském Central parku.
Odhalený podvod
Rozuzlení záhady přinesl až osmý den vyšetřování, kdy se rozhodčím přihlásili dva svědkové. V Rosie Ruizové poznali ženu, která vedle nich stála v davu u náměstí Kenmore Square, asi dva kilometry před cílovou rovinkou. Když začali do cíle dobíhat běžci, vmísila se nepozorovaně mezi ně. Evidentně si však nevšimla, že v zástupu maratonců jsou samí muži. Všech 448 závodnic bylo ještě daleko před cílem. První žena, Kanaďanka Jacqueline Gareau, doběhla až skoro tři minuty po ní.
Nikdy nebylo oficiálně vysvětleno, jak se Ruizová dokázala na náměstí Kenmore Square nepozorovaně dopravit. Nápovědu poskytlo vyšetřování okolností jejího běhu v New Yorku, kterým se do Bostonu kvalifikovala. Ukázalo se, že do cíle maratonu dojela metrem, a dokonce si během cesty ani nesundala startovní číslo. Zvědavým spolucestujícím tvrdila, že z běhu odstoupila kvůli zranění a jede se jen podívat, jak kolegové dobíhají do cílové rovinky. Je proto pravděpodobné, že podobnou taktiku použila i v Bostonu.
Zapomenutá vítězka
Po odhalení byl rekord Kubánky anulován a za vítězku byla vyhlášena Jacqueline Gareau. Nebýt podivného případu Rosie Ruizové, způsobila by v Bostonu senzaci právě ona. Jacqueline se běhu věnovala rekreačně jen necelých šest let a na maraton začala trénovat pouhé tři roky před startem v Bostonu. Připravovala se během náročného zaměstnání zdravotní sestry a pořadatelé nepředpokládali, že by mohla doběhnout mezi špičkou.
Na startu ji proto zařadili hluboko mezi rekreační běžce a Kanaďanka se musela do čela složitě probíjet mezi stovkami pomalejších závodníků. Její fantastický výkon si bohužel nikdo nepamatuje, protože ročník 1980 je v historii navždy zapsán jako „rok Rosie Ruizové“. Aby toho nebylo dost, pořadatelé museli Jacqueline Gareau předat při náhradní ceremonii pouze kopii medaile. Tu originální odmítla Ruizová vrátit.
Přes jasné důkazy se Rosie Ruziová k podvodu nikdy nepřiznala. Prohlásila dokonce, že se do Bostonu vrátí a dokáže, že maraton opravdu zaběhla celý. Svůj slib nedodržela. Jacqueline Gareau na ni pouze narazila při závodu na 10 kilometrů v Miami v roce 1981. I tady stále trvala na tom, že Bostonský maraton vyhrála ona. Podvodem získané vítězství jí však štěstí nepřineslo. V roce 1982 byla obviněna ze zpronevěry 60 000 dolarů, které se ztratily z realitní kanceláře, kde pracovala. O rok později byla zatčena a obviněna z držení a prodeje drog. Kupcem dvou kil kokainu, které se pokoušela prodat, byl k její smůle přestrojený detektiv.
Dobrá a špatná pověst
Jacqueline Gareau se po nešťastném prvenství v Bostonu vypracovala mezi vytrvaleckou špičku. Kvalifikovala se na olympijské hry v roce 1984, vyhrála prestižní maratony v Montrealu a L.A., na závodech v Tokiu, Chicagu a Houstonu doběhla druhá a stříbrné medaile si odnesla i ze dvou ročníků Bostonského maratonu. Pořadatelé ji do Bostonu pozvali ještě v roce 2005 jako ambasadorku závodu. Když při slavnostní ceremonii probíhala cílovou páskou, doprovázel jí bouřlivý potlesk tisíců diváků. Jméno Rosie Ruizové se sice objevuje v médiích častěji, pojí se k ní ale pouze zprávy o těžko pochopitelném podvodu, kterého se před 45 lety dopustila.
