Sovětská zvláštní operace v Československu na konci války měla za cíl likvidaci protibolševické opozice
Sovětské zvláštní operace v českých zemích organizoval na sklonku druhé světové války zejména ukrajinský lidový komisariát státní bezpečnosti (NKGB). Jeho IV. správa v čele s podplukovníkem Ivanem Danilovičem Sidorovem od konce března do poloviny dubna 1945 na okupované území Československa letecky vysadila dvanáct operativně-čekistických a diverzně-rozvědných skupin. Jedním z hlavních úkolů těchto zafrontových předsunutých čekistických jednotek byla likvidace ruského exilu, ukrajinských nacionalistů či kozáckých formací. Jinými slovy protibolševické, či lépe protistalinské opozice.
Jednotlivé skupiny s názvy Fakel, Priboj, Grom, Sever, Uragan, Škval či Praga v síle více než stovky příslušníků či agentů NKGB, posílené navíc sedmi samostatnými agenty-zabijáky, dostaly za úkol také fyzickou likvidaci vrcholových exilových představitelů, hlavně předsedy Komitétu pro osvobození národů Ruska (KONR) a vrchního velitele Ruské osvobozenecké armády generálporučíka Andreje Andrejeviče Vlasova a jeho nejbližších spolupracovníků. Právě vlasovci, bojující na německé straně proti Stalinovu režimu paradoxně za svobodné Rusko, byli považování za největší ideové odpůrce bolševismu. Přes veškerou snahu – včetně naverbování agentů pražského gestapa – se toto zadání do vypuknutí povstání naplnit nepodařilo.
Vlasovovi se prozatím podařilo uniknout, nebyl zachycen v Praze ani ve štábu 1. ruské divize Ozbrojených sil KONR na zámku v Suchomastech, a zamířil dokonce na jednání k 3. americké armádě do Plzně. Skupina Škval byla odhodlána vyslat za ním do amerického zázemí dva zabijáky z řad přeběhlých vlasovců. Jak je známo, generálporučík Vlasov nakonec nepadl do rukou NKGB, ale byl zajat konkurenční Hlavní správou kontrarozvědky Smerš 12. května 1945 u Lnářů na demarkační linii.
Rozkaz lidového komisaře NKGB USSR generálporučíka Sergeje Romanoviče Savčenka, který ještě 6. května 1945 požadoval „co nejenergičtější opatření“ pro zajištění a dopravu vlasovských špiček na základnu čekistických skupin anebo jejich fyzickou likvidaci, se ale podařilo splnit v případě nejbližších spolupracovníků generálporučíka Vlasova z jižní skupiny, kteří se snažili projet Příbramí.
Poplašný výstřel
Osudy tří generálů vlasovského hnutí a jejich doprovodu bylo možné zmapovat až na základě srovnání českých, ukrajinských a ruských archívních materiálů, které ovšem občas o událostech referují různě. Prvním z nich byl zástupce náčelníka štábu Ozbrojených sil KONR generálmajor Vladimir Iljič Bojarskij, vlastním jménem Vladimir Geljarovič Bajerskij (1901–1945), bývalý plukovník Dělnicko-rolnické rudé armády (RKKA) a velitel 41. střelecké divize, jenž se dostal do německého zajetí koncem května 1942.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
