Sedmnáctiletý Benátčan Marco Polo (15. září 1254 Benátky – 8. ledna 1324 tamtéž) nebyl první Evropan, který se vydal do dalekých krajin. Jeho kniha známá po názvem Milión, již po návratu nadiktoval v zajetí, ho ale navždy proslavila. Měla to být příručka pro obchodníky. V mnoha lidech vzbudila touhu po poznání a dobrodružství, na svou výpravu si ji vzal i slavný Kryštof Kolumbus. Už za Polova života se však ozývaly hlasy, že není možné, aby zažil všechno, co ve svém cestopise líčí. „Nepopsal jsem zdaleka ani polovinu z toho, co jsem viděl,“ oponoval ale Marco Polo. Pochybovače nepřesvědčil. Dodnes se vedou spory o to, kam až doputoval a proč se dopustil některých nepřesností.
Marco Polo měl cestování v krvi. Jeho otec, benátský kupec Niccolò Polo (1230 až 1294), se spolu se svým bratrem Maffeem vydal za obchodem, ještě než se Marco narodil. Těžko říci, zda své těhotné manželce slíbil, že bude zpátky dřív, než se dítě naučí chodit.
Zámožné kupecké rodině Polů patřily obchodní stanice na Korčule nebo v Konstantinopoli, které spravoval Niccolův starší bratr Marco. V roce 1254 se bratři Niccolò a Maffeo Polové s drahým kamením a dalším zbožím vypravili přes krymský Sudak do nitra Asie, jenom v perské Buchaře zůstali tři roky. Jakmile se o nich dozvěděl „největší král všech Tatarů, který se jmenoval Kublaj, velký chán, což znamená velký král králů“, nechal si je předvolat, píše se v knize Milión. „Když byli předvedení před velkého chána, choval se nanejvýš laskavě. Vyptával se jich na poměry v západních krajích, na římského císaře, na křesťanské krále a knížata, jak je v jejich královstvích zajišťována spravedlnost a jak si počínají ve věcech války.“
Vnuk Čingischána, velký chán Kublaj (1215-1294), jehož matka byla křesťanka, nestoriánka, se zajímal o různá náboženství. Bratři Polové „měli jeho jménem požádat papeže, aby k němu poslal sto křesťanských mudrců, kteří by byli schopni rozumně dokázat, je-li křesťanská víra lepší než všechny ostatní… Král nechal napsat tatarským jazykem dopis pro římského papeže a odevzdal jim ho, aby mu ho donesli. Kromě toho jim král uložil, aby mu při návratu přivezli trochu oleje ze svítilny u hrobu Pána Ježíše Krista v Jeruzalémě.“
Kublaj poručil také svým úředníkům, aby bratrům vydali zlatou tabulku, takzvanou pajdzu s vyrytým královským znakem. Propůjčení takové destičky bylo velké privilegium. Polové si Kublajovy důvěry vážili. Spěchali za papežem. Zaskočila je však zpráva, že Klement IV. zemřel, na konci listopadu léta Páně 1268 se odebral na věčnost.
Čtyři jazyky
V Benátkách pak Niccolò Polo zjistil, že mezi živými není ani jeho manželka, s níž se rozloučil před patnácti lety. Poprvé se setkal se svým synem Markem, kterého zřejmě vychovával dědeček Andrea Polo. Chlapec uměl číst a psát, což v té době nebyla žádná samozřejmost, a měl nadání na jazyky, což se mu později velmi hodilo.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
