Operace Husky: Vylodění Spojenců na Sicílii předurčilo pád fašistického diktátora Mussoliniho

Spojenci nezanedbali opatření nezbytná k utajení tak velkolepé akce. Třicátého dubna 1943 u španělského pobřeží hodili do moře mrtvé tělo s aktovkou a osobními doklady na jméno důstojníka britského Královského námořnictva majora Martina, jenž, jak z těchto dokladů vyplývalo, plul z Anglie do severní Afriky a vezl důležité dopisy. Podvržené dokumenty obsahovaly údaje o různých variantách pravděpodobné operace: ve východním Středomoří o vylodění na dvou úsecích pobřeží Peloponésu, v západním o klamných akcích zaměřených na Sicílii, majících odpoutat pozornost od hlavního úderu na Sardinii.

Kde protivník udeří?

Španělské orgány, jež mrtvolu vylovily 7. května, neprodleně o tomto nálezu informovaly německé velení, které dokumenty pokládalo za pravé a neodhalilo skutečné záměry Spojenců. Připravovalo se na to, že v západním Středomoří nepřítel zaměří hlavní úsilí na Sardinii, přičemž bude předstírat útok na Sicílii, a ve východním zaútočí na Peloponés. Devátého července, den před spojeneckou invazí na Sicílii, oznámil náčelník vrchního velení Wehrmachtu polní maršál Wilhelm Keitel velitelům skupin armád „Jih“ a „Jihovýchod“, že část protivníkových sil vyčleněná k invazi na Sardinii a Sicílii se přesunula do východního Středomoří, aby se přichystala k vylodění v Řecku.

Fascinující cesta Evropou v roce 1904 na starých fotografiích, na Karlově mostě jezdily povozy se senem

Fotogalerie

Na námořních přístupech k Sicílii stál Spojencům v cestě ostrov Pantelleria, přeměněný v moderní pevnost s podzemními hangáry a dvanáctitisícovou posádkou, disponující čtyřiceti bateriemi a značným počtem stíhacích letek. Spojenci dali italskému veliteli ultimátum. Ten poslal Mussolinimu telegram, že pro nedostatek pitné vody je odpor nemožný. Spojenci se tak Pantellerie zmocnili bez sebemenších ztrát, „ponecháme-li stranou řeči námořníků o vojáku, kterého pokousal mezek“, jak ironicky psal Winston Churchill.

Poměr sil

Britská 8. armáda generálporučíka Bernarda Montgomeryho

Americká 7. armáda generálporučíka George Pattona

Spojenecké síly v počátečním stadiu operace „Husky“

Italská 6. armáda generála Alfreda Guzzoniho na Sicílii

Italové

Němci

Největší loďstvo

Pro operaci „Husky“ shromáždili Spojenci do té doby největší loďstvo. Tvořily je jednotky britského, amerického, nizozemského, řeckého, polského, belgického, norského a indického námořnictva, představované šesti loděmi bitevními, dvěma letadlovými, nesoucími 97 letadel, 15 křižníky, čtyřmi protiletadlovými loděmi, třemi monitory, 127 torpédoborci, pěti dělovými čluny, čtyřmi minonoskami, 36 eskortními loděmi, 42 minolovkami, 26 ponorkami, dvěma loděmi pro navádění stíhaček, devíti velitelskými, osmi mateřskými výsadkovými a 509 výsadkovými loděmi, 1225 výsadkovými čluny, 243 pobřežními plavidly, 86 pomocnými a 237 transportními loděmi všech typů.

Jan Ferák: Český letec uprostřed velkého dramatu španělské občanské války a v nacistickém zajetí

Causy

Námořní část operace proběhla vcelku hladce a větší škody způsobil Spojencům příboj, vlnobití a havárie než – až na výjimky – slabý italský odpor.

Na moři vše O.K., zato ve vzduchu pohroma

Stejně jako u všech budoucích spojeneckých výsadkových operací v Evropě byl součástí operace „Husky“ rovněž vzdušný desant. V průběhu vzdušné výsadkové operace však došlo ke dvěma vážným tragédiím.

Při první z nich, pokusu britské 1. vzdušné výsadkové brigády zmocnit se kluzákovým výsadkem Velkého mostu (Ponte Grande), představujícího klíč k rychlému postupu na Syrakusy (operace „Ladbroke“), se kvůli špatné navigaci a rozpadu formace vlečných letounů v silném větru ze 147 kluzáků dopravujících 2075 parašutistů celkem 69 zřítilo do moře a pouze 12 dosáhlo místa určení. Utonulo 252 výsadkářů, zbylé včetně velitele 1. vzdušné výsadkové brigády generálmajora George Fredericka Hopkinsona vylovily spojenecké a italské lodě.  

Debakl neminul rovněž příslušníky americké 82. vzdušné výsadkové divize. Ani jeden z 3045 výsadkářů nepřistál v plánované přistávací zóně severně od Gely. Druhá vlna skončila druhého dne operace – 11. července – tragicky. Když 144 amerických letounů Douglas C-47 s 2300 parašutisty 504. vzdušného výsadkového plukovního bojového týmu přelétalo zakotvené americké lodě u invazních pláží v Gelském zálivu, zahájily obsluhy protiletadlových děl na moři i na souši palbu, ačkoli velitelé všech lodí byli informováni o trase a čase přeletu. Výsledek: 23 sestřelených a 37 vážně poškozených dopravních letounů, sedm letců mrtvých, 53 nezvěstných a 30 raněných, 81 mrtvých parašutistů, včetně zástupce velitele 82. vzdušné výsadkové divize brigádního generála Charlese Leslieho Keeranse. Celkem ztratila divize ve dnech 11. až 12. července 1424 osob z 5307 nasazených.

Luftwaffe nezahálela, zato ponorky zklamaly

Nervozitu protiletadlovců zapříčinila zkáza americké muniční lodě Robert Rowan, již potopila ráno 11. července Luftwaffe, která se na rozdíl od slábnoucí Regie Aeronautiky přes nepříznivý poměr sil činila od prvního dne spojenecké invaze. Američanům potopila torpédoborec, minolovku, dvě výsadkové lodě pro tanky a výše zmíněnou muniční loď, Britům nemocniční loď, pět transportních a tři výsadková plavidla. Letadlovou loď, monitor a dva torpédoborce jim poškodila. Hlavně ze strany britských námořních představitelů to vyvolalo ostrou kritiku spojeneckého letectva, majícího nad letouny Osy na Sicílii výraznou převahu.

Sokolové se nevešli na značky. Slet byl obří demonstrací proti nacistům. Autora skladby brutálně zavraždili

Historie

Zato německé a italské ponorky potopily jen čtyři transportní lodě a tři další poškodily při vlastní ztrátě 12 podmořských člunů.

„Makaróni“ se vzdávali, „Hunové“ urputně bojovali

Britové již první den invaze vytvořili 100 kilometrů široké a 10 až 15 kilometrů hluboké předmostí. „Při vyloďování prvních sledů našeho výsadku se podařilo dosáhnout naprostého taktického překvapení; to nepřítele tak vyplašilo a dezorganizovalo, že se nedokázal postavit na organizovaný odpor,“ pochvaloval si váhavý Montgomery. Zato Američané, kteří do večera prvního dne vytvořili tři předmostí, se po útoku tankové divize „Hermann Göring“, spadající pod Luftwaffe, ocitli ve svízelné situaci, ale za pomoci letectva a lodního dělostřelectva protizteč odrazili. Spojenci bez jediného výstřelu dobyli námořní pevnosti Augusta a Syrakusy. Zatímco Italové, hlavně Siciliáni z téměř bezcenných divizí pobřežní obrany, se vzdávali po celých útvarech, severně od Augusty němečtí tankisté 13. července zastavili útok Montyho 8. armády. Pětadvacátého července byl sesazen a internován duce Benito Mussolini. Fašistický režim se zhroutil, což rozklad 6. armády, bránící Sicílii, urychlilo. Vznikla nová vláda maršála Pietra Badoglia, jež uzavřela příměří se Spojenci, a dokonce 13. října 1943 oficiálně vyhlásila válku nacistickému Německu.

Čtvrtého srpna zahájilo spojenecké velení průlom německé obrany. Šestého srpna Britové dobyli Catanii, kdežto Američané do 14. srpna ovládli Etnu. Tehdy už měli Spojenci na Sicílii 168 427 amerických a 168 268 britských vojáků. Sedmnáctého srpna sicilské tažení skončilo obsazením Mesiny. Jeho smutnou epizodu představovala poprava 76 italských válečných zajatců v naprostém rozporu s Ženevskou konvencí o válečných zajatcích, kterou přitom USA podepsaly, Pattonovými muži v Biscari.

Evakuace proběhla na výbornou

Podíváme-li se na poměr ztrát, vyznívá jasně ve prospěch Spojenců, nicméně tažení trvalo neúměrně dlouho, a navíc se nepodařilo zabránit evakuaci vojsk Osy, zahájené přes Mesinskou úžinu 11. srpna a ukončené o šest dní později. Němci soustředili po obou stranách Mesinské úžiny 123 těžkých a 102 lehká protiletadlová děla v pevných postaveních a 150 mobilních víceúčelových kanónů ráže 88 mm.

Neposlušný Tito se nebál ani Stalina. Před 75 lety došlo k závažné roztržce mezi Titovou Jugoslávií a Informbyrem

Historie

Evakuaci německých jednotek organizoval námořní kapitán Gustav von Liebenstein a plukovník Ernst-Günther Baade, italských admirál Pietro Barone a generál Ettore Monacci. Němcům se podařilo zachránit 39 569 vojáků, z toho 4444 raněných, 9605 vozidel, 163 děl, 51 tanků a bezmála 17 000 tun munice a zásob, přičemž ztratili jen sedm prámů a ani jediného muže! Italové odvezli 62 000 vojáků a 41 děl.

Spojenecké ztráty během osmatřicetidenního sicilského tažení (10. 7.–17. 8. 1943)

*Jedenatřicet britských a 20 kanadských

Ztráty Osy během sicilského tažení  

*Britové odhadovali, že bylo usmrceno 24 000 nepřátel! Generál George Catlett Marshall, náčelník štábu americké armády, ve svém hlášení ministru války vyčíslil ztráty Osy na Sicílii na 14 100 osob (5000 padlých, 2000 trvalých invalidů a 7100 zajatců). Údaje se tedy diametrálně liší.

Podíl jednotlivých složek na ztrátách

Z celkové výše spojeneckých ztrát vyčíslených v tabulce připadlo na americkou armádu 2237 padlých, 5946 raněných a 598 zajatých, na námořnictvo 546 padlých a 484 raněných a na armádní letectvo (USAAF) 28 padlých, 41 raněných a 88 nezvěstných. Britská 8. armáda přišla o 2062 padlých, 7137 raněných a 2644 nezvěstných a zajatých. Královské námořnictvo (RN) vykazovalo 314 padlých a 411 raněných.

Zdroje:

George Marshall: Vítězství v Evropě a v Tichomoří. Družstevní práce, Praha 1946