Saddám Husajn, Táhá Jasín Ramadán a Tárik Azíz lenoší na balkoně jednoho z diktátorových paláců, když jim náhle nad hlavami přeletí husí hejno. „Ramadáne, sestřel je,“ zavelí Saddám. Viceprezident popadne svůj kalašnikov, vypálí do nebe celou salvu, ale nezasáhne ani jednu husu. „Tak to zkus ty, Táriku,“ nařídí Saddám. Vicepremiér vystřelí a také chybí. „Sakra, všechno abych tu dělal sám,“ vzteká se prezident. Vypálí do nebe pět dávek, ale ani jeden pták nespadne. Zavládne stísněné ticho. Tárik Azíz se po chvilce vzpamatuje, ukáže na vzdalující se hejno a vykřikne: „Můj bože, koukněte! Mrtví ptáci a létají.“
Vyprávěním takového vtipu si v Saddámově Iráku člověk mohl vysloužit zmrzačení, mučení či dokonce smrt. Nejběžnějším trestem bylo vyříznutí jazyka. Mezi Iráčany koluje příběh generálporučíka Umara Hazzá, jednoho ze Saddámových vysokých důstojníků. Během hraní vrhcábů s přáteli v roce 1984 přišla na přetřes Saddámova matka. „Která z nich to vlastně byla?“ zažertoval si Hazzá. Saddám a jeho čtyři bratři měli každý jinou matku. Všichni se rozesmáli, ale jeden z nich ho udal.
Podle svědectví rodinných příslušníků, kteří přežili a později uprchli z Iráku, byl nejprve vyříznut jazyk Hazzáovi. Následovalo vyřezávání jazyků jeho synům, čemuž musely přihlížet jejich manželky. Pak byli před Hazzáovýma očima pobiti mužští členové rodiny a jeho žena a dcery byly vyhnány z vlastního domu. Nakonec byl popraven on sám.
Jak se stal ze čtyřiadvacetiletého absolventa střední školy jeden z nejkrvelačnějších diktátorů v dějinách lidstva, za jehož vlády v letech 1979 až 2003 bylo podle odhadů zabito při různých čistkách a genocidách nejméně čtvrt milionu lidí, sledujte v další epizodě ze série Životy slavných v úvodu článku.
