Při leteckém neštěstí před 90 lety tragicky zahynul zakladatel obuvnického impéria Tomáš Baťa. Zlínskému obchodníkovi, který se vlastními silami vypracoval z malé ševcovské dílny do čela společnosti se světovým renomé, se stal osudný let do švýcarského Möhlinu, kde chystal otevření nové továrny. Smrt měla ale jiné plány a dostihla šestapadesátiletého Baťu v troskách malého stroje Junkers, který se zřítil v husté mlze u Otrokovic.
Obuvnickému řemeslu se Tomáš Baťa vyučil u svého otce. V roce 1894 se ještě se starším bratrem Antonínem a sestrou Annou rozhodli osamostatnit a založili ve Zlíně vlastní obuvnický závod. Budoucímu nejvýznamnějšímu prvorepublikovému podnikateli tehdy nebylo ještě ani osmnáct. Sázka na valašskou prošívanou obuv z houní ale nevyjde: po prvním roce podnikání dluží svým dodavatelům 8 000 zlatých a jejich podnik je na pokraji bankrotu. Navíc v té době vezmou Antonína na vojnu a Tomáš zůstane na všechno sám.
A tak začne znovu, tentokrát jinak. Houni vymění za plátno a z jeho takzvaných baťovek, tedy plátěných bot s koženou podešví, se záhy stane hit. Získává objednávky z Prahy, Haliče a dokonce i z Vídně – odtud dokonce na několik tisíců párů. Vypraví se proto do Frankfurtu nad Mohanem, kde zakoupí několik obuvnických strojů na ruční pohon. Díky nim stihne vídeňskou objednávku nejen vyrobit, ale i dodat v termínu.
Ve své fabrice pak zavede dosud nevídané pořádky. Pracovní doba sice trvá od šesti ráno do šesti večer s hodinovou polední přestávkou, zároveň ale ševci dostávají každou sobotu pravidelnou výplatu – což v té době zdaleka nebylo standardem. Neobvyklé budou na svou dobu i metody řízení a organizace práce. V podniku zavede vysoce efektivní pásovou výrobu, mohutně investuje do propagace a své zaměstnance motivuje příslibem podílu na zisku.
Na začátku 30. let podniká firma Baťa v 35 oborech a má pobočky v 54 zemích světa, na čtyřech kontinentech. Počet zaměstnanců přesáhne 30 000, firma chrlí miliony párů bot ročně a její zásluhou se Československo stává největším exportérem obuvi na světě.
Zdá se, že Tomáše Baťu nemůže nic zastavit – až do osudného 12. července 1932, kdy svět šokovala zpráva o jeho smrti. O tragédii informovaly zahraniční tiskové kanceláře i deníky a Zlín následně zaplavily stovky kondolenčních telegramů, včetně toho od prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.
Jak dokázal bojovat s inflací? Čím se inspiroval u Henryho Forda? Jak se vypořádal s nálepkou cynického kapitalisty a vykořisťovatele, kterou mu dali komunisti? Čím si pojistil kvalitu své obuvi? Nebo jak dokázal uchránit svoje dělníky před válkou? I na tyto otázky přináší odpovědi další díl série Životy slavných v úvodu článku.
