Krvavá a celosvětový mír nebezpečně ohrožující válka na Ukrajině vstoupila již do třetího týdne. Jako obvykle ji provází až příliš mnoho „údajně, prý, podle nepodložených zpráv“ atd. Co však vypadá na tutovku, je odpověď ukrajinských vojáků z počátku ruské agrese: „Russkij korabl, idi nachuj! (Ruská lodi, jdi do prdele!)“
Ponechme teď stranou, zda je pravdivá první ukrajinská verze, podle níž obránci odmítli kapitulaci a padli, za což vzápětí od prezidenta Volodymyra Zelenského obdrželi titul hrdina Ukrajiny, nebo byli zajati, jak hlásala ruská státní televize a což víceméně posléze potvrdili i Ukrajinci. Důležité je, že tento výrok obletěl celý svět a Ukrajinci již vybírají nejlepší z návrhů, jejž hodlají převtělit v poštovní známku. Ne každý však ví, že podobný výrok zazněl i koncem druhé světové války.
Příchod německých parlamentářů
Dvaadvacátého prosince 1944 v 11.30 h, šest dní po zahájení německé ofenzívy v Ardenách, zpočátku natolik úspěšné, že generál George Smith Patton, známá „huba nevymáchaná“, suše prohlásil: „Tuto válku ještě můžeme prohrát,“ dorazili čtyři němečtí vojáci se dvěma bílými vlajkami k americkým liniím. Němci totiž obklíčili belgické frankofonní město Bastogne, hájené elitní americkou 101. vzdušnou výsadkovou divizí pod velením brigádního generála Anthonyho Clementa McAuliffa, legendárními „Křičícími orly“.
Skupinu německých parlamentářů tvořili dva důstojníci – major Wagner ze XLVII. tankového sboru a poručík Hellmuth Henke z operační sekce elitní tankové divize Panzer Lehr – a dva příslušníci mužstva vybraní z 901. pluku pancéřových granátníků.
„Stará herka“ na návrh kapitulace odpověděla jednoslovně
Němci upozornili Američany, že město je obklíčeno, a vyzvali je ke kapitulaci. Na tento návrh McAuliffe odpověděl jedním slovem, jež se nesmazatelně zapsalo do historie druhé světové války: „Nuts,“ což i začátečník studia Washingtonova, Lincolnova a Rooseveltova jazyka přeloží jako oříšky. Z dané situace ovšem jednoznačně vyplývá, že pravý význam tohoto slova zněl poněkud šťavnatěji. Jazykovědci se sice dodnes nemohou shodnout, zda je lze přeložit jako „blbost, zbláznili jste se, ani nápad“, ale z kontextu je vhodnější přiklonit se k obhroublejší variantě, a to „nas…“. Tu ostatně volil i německý tlumočník, jenž na otázku nadřízeného odvětil: „Máme si políbit pr….“ Tuto scénu zachytil Ken Annakin ve velkofilmu s hvězdným obsazením z roku 1965 Bitva v Ardenách, poměrně často uváděném v naší televizi.
Statečný americký brigádní generál McAuliffe tak ke své přezdívce „Old Crock“ (Stará herka) přidal ještě mnohem slavnější „Nuts“.
Kříž za vynikající službu
Čtrnáctého ledna 1945 vydalo velitelství Pattonovy 3. armády generální rozkaz č. 14 provázený citací k udělení Kříže za vynikající službu (DSC) McAuliffovi, který už 20. června 1944 obdržel Stříbrnou hvězdu:
„Prezidentu Spojených států amerických, oprávněnému Zákonem Kongresu z 9. července 1918, je potěšením předat Kříž za vynikající službu brigádnímu generálovi Anthonymu Clementu McAuliffovi z Armády Spojených států za mimořádné hrdinství ve spojení s vojenskými operacemi proti ozbrojenému nepříteli během služby jako výkonný velitel 101. vzdušné výsadkové divize, za akci proti nepřátelským silám od 17. do 26. prosince v Bastogni, v Belgii. Během tohoto období generál McAuliffe velel 101. vzdušné výsadkové divizi během obklíčení Bastogne přesilou nepřátelských sil. Ačkoli bylo město kompletně obklíčeno nepřítelem, morálka obranných jednotek pod tímto inspirujícím, statečným a schopným důstojníkem nikdy neochabla. Jejich statečný odpor byl epický. Generál McAuliffe se neustále vystavoval nepřátelskému bombardování, ostřelování a útokům pěchoty i tanků, aby vedl své jednotky naprosto bez ohledu na své bezpečí. Kuráž, nebojácné odhodlání, inspirující a heroické velení brigádního generála McAuliffa dodržují nejvyšší tradice vojenských sil Spojených států a odrážejí velké zásluhy na něm, 101. vzdušné výsadkové divizi a Armádě Spojených států.“
Podle Závěrečné zprávy Armádní bojové ztráty a nebojová úmrtí ve druhé světové válce (7. prosince 1941–31. prosince 1946) z roku 1953 činily bojové ztráty 101. vzdušné výsadkové divize na evropském válčišti 9328 vojáků, z toho 2155 mrtvých.
Anthony Clement McAuliffe se narodil 2. července 1898 ve Washingtonu a zemřel 11. srpna 1975 ve stejném městě.
