Uplynulo 74 let ode dne, kdy Československo ztratilo veškerou naději na demokracii na příští desítky let. Takzvaný Vítězný únor byl komunisty připravován už dlouhé roky, události, kterými pak začátkem roku 1948 převrat kulminoval byly už jen hřebíčky do rakve svobody našeho státu a jeho obyvatel. Zastrašováním se komunistům v čele s Klementem Gottwaldem podařilo zbavit se několika ministrů a nakonec přinutit i prezidenta Beneše, aby jim byl po vůli.
Úderem půl páté odpoledne 25. února 1948 mělo Československo podepsaný rozsudek. Komunisté ale podle všeho převzetí moci připravovali ještě za druhé světové války. Osvobození a slova o míru a naději byla tak krátce po válce jen vábničkou.
Vábničkou, která zafungovala. Statisíce lidí Sovětům věřili, byli pro ně hrdiny, kteří nás zachránili před nacisty. A získaná důvěra byla živnou půdou pro věci budoucí. Komunisté se v následujících měsících stali silnou a oblíbenou politickou stranou, v Česku a na Moravě dokonce vyhráli v roce 1946 volby. Slovenské demokraty umlčeli dezinformační kampaní.
A pak stačilo jen povolat lid „do boje“. Stávky a demonstrace zmobilizovaly další a další Čechoslováky proti demokratům. Nakonec přinutili celou řadu ministrů k demisi, zdiskreditovali československou inteligenci a do důležitých pozic posadili své lidi. A pak stačila jen desetiminutová schůzka Gottwalda s Benešem a rozehraná partie byla u konce.
Násilné a ozbrojené převzetí moci tak začalo éru totality, kdy Sověti ruku v ruce s československými komunisty systematicky vykořisťovali naši zem a její obyvatelstvo.
