Dnes je výročí události, při níž se podařilo ozbrojené ruce zákona zastavit nábožensky motivovaný teroristický útok na anglické půdě. Nevím, proč začínám takhle krypticky a jakoby vás navádím k tomu, že šlo o nějakého šíleného džihádistu, když stejně musím napsat téma článku do titulku. Ano, je to čtyři sta šestnáct let, co byl zatčen Guy Fawkes.
Guy se narodil v Yorku v roce 1570 a ne jako katolík. Přestože měl vstoupit do dějin v podstatě jako mučedník katolické církve. Jeho rodiče byli zatvrzelí anglikáni, i když jeho maminka se jako katolička narodila. Ke své víře zkrátka musel Guy vyrůst, v osmi letech mu zemřel otec a matka se znovu vdala. Tentokrát za katolíka. Ten a nejspíš i škola svatého Petra, kterou Guy navštěvoval, přivedla chlapce k papeži. Ale během mládí nikoho nenapadlo, že by se z něj mohlo stát to, co dnes nazýváme teroristou. Podle všeho byl uctivý, čestný a statečný, oblíbený mezi svými vrstevníky.
Trajektorie jeho života se začala měnit až v rané dospělosti, Fawkes se totiž dobrovolně přidal do armády tradičních rivalů své rodné Anglie a bojoval za katolické Španělsko v jeho válce proti protestantskému Nizozemsku. Ve španělské armádě si vedl mimořádně dobře, dotáhl to až na hodnost kapitána a vojáci pod jeho velením o něm familiérně mluvili jako o kapitánu Guidovi. Nikdo neví proč, je to jen italská verze jména Guy… Možná měl rád těstoviny. Kdo ví.
Point je, že to byla právě španělská armáda, kde se mladý Fawkes naučil se zbraněmi a především se zbraněmi, které fungovaly na černý prach. Střelné zbraně, ručnice, děla, ale i výbušniny, na to všechno se stal Guy absolutním expertem. Takže se vrátil do Anglie nejen jako dospělý muž, který už nasadil za katolickou víru život, ale i jako profík přes exploze.
Spiknutí střelného prachu
Dnes se píše o Fawkesovi hlavně ve spojitosti s jeho stylizovanou tváří, tedy maskou. Přišla na svět poměrně nevinně, když potřebovali Alan Moore a David Lloyd krycí identitu pro anarchistického teroristu, který měl v jejich komiksu V jako Vendeta bojovat proti britské totalitní vládě a mít trochu shakespearovské manýry… Guy byl jasná volba. Anonymní V se na něj v komiksu odvolává a nosí masku s jeho podobiznou, přesněji s tím, jak si ji po jeho smrti představovali lidé, kteří jeho portréty po celé Anglii upalovali na hranicích. Ale o tom až později. Z fenomenální knihy se pak šlo na docela slušný film a odtamtud se stal obličej symbolem protestu proti establishmentu.
Kdykoli se píše o komiksu nebo filmu V jako Vendeta nebo hnutí Anonymous, vždycky je zmiňováno, že ta slavná maska má zpodobňovat Guye Fawkese a vždycky je tam rychle doplněno: „To je ten frajer, co se pokoušel pomocí střelného prachu vyhodit do vzduchu parlament.” Ale takhle to zní, jako by to byl nějaký vyšinutý magor, který jednal sám a čistě z popudu své choré mysli. Ale nic nemůže být víc vzdáleno pravdě.
S nápadem vyhodit do vzduchu Westminsterský palác totiž nepřišel Guy Fawkes, ale anglický šlechtic jménem Robert Catesby. Catesby, jak už jste asi uhodli, pocházel z katolické rodiny, podobně jako dvanáct jeho nejbližších aristokratických spolupracovníků. A cílem útoku skutečně měl být Westminster, ale ne kvůli sněmovně jako takové, nýbrž kvůli tomu, že během zahajovacího jednání parlamentu měl být přítomen i sám král Jakub I. Anglikánský král Jakub I.
Plán to byl jednoduchý a efektivní. My šlechtici připravíme povstání na venkově, tady v Londýně náš důvěryhodný člověk vyhodí do vzduchu veškerou politickou reprezentaci včetně panovníka, na trůn dosadíme Jakubovu dceru Alžbětu, a než byste řekli papež, máme v zemi zpátky starou dobrou katolickou víru. Hmmm… to chce člověka, který je až fanatický katolík a zároveň umí perfektně se střelným prachem.
Škrtnutí křesadla
Catesby pronajal dům přes ulici od Westminsterského paláce a parta se pokoušela prokopat tunelem do sklepení pod ním. Od začátku bylo tak nějak jasné, že tunel nikdy nestihne být dokončen včas, natož aby se pak ještě zvládlo nenápadně přenést pod Westminster 36 sudů se střelným prachem. Spiklenci ale měli kliku. Nebo relativní kliku. Původní zahajovací jednání parlamentu se totiž kvůli epidemiím moru neustále odkládalo. Z května 1604 na podzim 1604, potom na začátek roku 1605 a pak finálně na listopad 1605. Však víte „Remember, remember the 5th of November.”
Catesbymu se nakonec podařilo pronajmout sklep přímo pod Sněmovnou lordů a sudy s prachem byly naneseny tam. Aristokratičtí konspirátoři se rozjeli do svých míst na venkově a na Guye zůstalo, aby vyhodil centrum Londýna do povětří. Podle všeho by exploze šestatřiceti sudů sundala větší část paláce a vysklila okna v kilometrovém okolí. Jenže Fawkes měl smůlu. Některým spiklencům totiž bylo líto, že při atentátu umřou jejich oblíbení příbuzní, kteří zasedají v parlamentu. Historikové vědí minimálně o jednom anonymu, který dostal člen sněmovny a v němž bylo jen velice vágně zamaskované varování, aby se neúčastnil zasedání.
Na tomhle základě nechal král prohledat okolí budovy a v noci ze 4. na 5. listopadu byl ve sklepení objeven podezřelý muž, který o sobě tvrdil, že je placen, aby hlídal sklepy, a jmenuje se John Johnson. Hlídce se ale na něm něco nezdálo, takže ho zběžně prošacovala, našla u něj křesadla a doutnáky, přesunuli ho preventivně do basy a radši prohledali sklep. Ke své hrůze tam našli jako stohy dřeva zamaskované sudy s prachem.
Pálení Fawkese
Guy ani nezapíral, k doznání královi lidé nepotřebovali žádné mučení. Což neznamená, že ho pak důsledně nemučili. Fawkes se přiznal, že se chystal vyhodit parlament i toho „skotského žebráka tak vysoko do povětří, že by se vrátil do těch hor, ze kterých vylez”. Tím pochopitelně myslel Jakuba. Jinak ale Fawkes tvrdil, že byl sám. To ale zamlčoval zbytečně, protože jeho společníci se i přes nezdar v Londýně pokusili vyvolat rebélii a šeredně selhali. Král sám se nechal slyšet, že obdivuje Guyovu „římskou vytrvalost”, ale před příšerným osudem to Fawkese nezachránilo.
Spolu s několika dalšími společníky byl uvězněn v Toweru, dlouhé měsíce mučen a nakonec na konci ledna 1606 popraven. Přestože se dodnes slaví ohňostroji a pálením Fawkese na hranici, Guy nebyl odsouzen k upálení, nýbrž k oběšení, topení a čtvrcení. Jako chytrý hoch se Fawkes nechal na hranici téměř nést, nechal si natáhnout oprátku a pak sám skočil ze šibenice, čímž si zlomil vaz a unikl dlouhému trápení.
Minimálně za života. Jak už bylo řečeno, od té doby se 5. listopadu slavila Noc Guye Fawkese. Svátek zavedl sám král, který tím vyjadřoval díky za to, že Spiknutí střelného prachu neklaplo. Angličané na hranicích pálili nejen podobizny samotného Fawkese, ale i dalších katolíků. Třeba papeže. Postupně svátek měknul a měknul a dnes se mu oficiálně říká Noc ohňostrojů. Aby mohli slavit všichni.
Což je dobře, protože některé tradice byly skutečně brutální. Při jedné se například pálila podobizna Guye Fawkese… společně s pytlem koťat, aby to vypadalo, že obraz křičí, zatímco se rozpouští. Yep. A mimochodem, na náměstí u školy svatého Petra v Yorku, kde získal Guy své vzdělání, tam bylo pálení jejich studenta zakázáno vždycky. Ostatně, jak už jsme říkali, tam si ho všichni pamatovali jako milého, mladého a pozorného muže.
Nikdo se nerodí jako terorista.
