nahoru

Při známých procesech v Salemu se čarodějnice neupalovaly, Američané jsou spíš na oprátky

Jan Studnička30. dubna 2021 • 18:20
Salemský čarodejnický případ - ilustrační kresba
Salemský čarodejnický případ - ilustrační kresba
• foto: 
Wikimedia

Možná nejznámějším případem čarodějnických procesů je ten z amerického městečka Salem. Navzdory tomu, co jste možná slyšeli, tam ale nikdy neupálili jedinou čarodějnici. Oběsili, ukamenovali, umučili a utrápili v base, to jo. Ale neupálili. 

Křesťanství je tak úspěšným náboženstvím hlavně proto, že do sebe dokázalo pohltit pohanské tradice a polyteistická náboženství. Velice zjednodušeně řečeno: „Ty mu sice říkáš Thor, ale ve skutečnosti je to archanděl Gabriel. A ano, ty si možná myslíš, že slavíš příchod jara, ale ve skutečnosti slavíme smrt a znovuzrození spasitele.” Tohle metaforické a často i doslovné stavění kostelů na základech pohanských svatyní funguje na obě strany. Pro ty pozitivní i negativní mytologické aspekty.

#trending

Z užitečných bohů se stali archandělé, z bůžků, pro které nový křesťanský Bůh neměl užitek, se stali démoni a zástupci ďábla, nebo dokonce ďábel sám. A podobný princip se aplikoval i na znalosti a vědomosti, které se vymykaly církevnímu monopolu. Ať už šlo o antické či blízkovýchodní učence… nebo babky kořenářky. Nechme teď stranou gigantické téma boje křesťanského patriarchátu s pohanským matriarchátem, to je jiná ballgame. Stačí, když řekneme, že církvi byl systém vědem a bylinkářek nepohodlný z mnoha důvodů.

V různých dobách a na různých místech se křesťanství s „čarodějnicemi” potýkalo různě. Byly doby, kdy ženy mohly praktikovat „bílou magii”, ale bylo jim zapovězeno provádět zlá kouzla. Byla dokonce doba, kdy označovat někoho za čarodějnici byl hřích, protože podle oficiálních doktrín nic takového jako čarodějnice neexistovalo. Nejslavnějším a nejradikálnějším způsobem ale byly čarodějnické procesy. 

V určité formě tu byly hony na čarodějnice vždycky a ještě dnes se na temných koutech planety sem tam nějaký ten proces odehraje. Ale křesťanská Evropa povýšila někdy začátkem patnáctého století celý fenomén na úplně nový level. Celkový počet lidí, kteří zemřeli v čarodějnických procesech, odhadují akademici na desítky tisíc s horní hranicí na sto tisících. Osmdesát procent odsouzených byly ženy. 

Hysterický lov na čarodějnice začal v kontinentální Evropě, přesunul se do Anglie a odtud pak do západních kolonií. A právě tam se udál jeden z nejznámějších čarodějnických procesů. V malém městečku jménem Salem. 

Salem

Rok 1692 začal ve státě Massachusetts extrémně tuhou zimou. Jaro stálo taky za starou belu, úroda byla mizerná, dobytek odcházel na nemoce a krize dolehla na Salem ve velkém. Vleklé boje s místními indiány rozhodně nepomáhaly. Městečko navíc netvořila žádná pospolitá komunita lidí, kteří by si navzájem pomáhali a starali se jeden o druhého. Kdepak, dávno před čarodějnickými procesy byl Salem místem intrik, zášti a nenávisti. Spory o hranice pozemků byly na denním pořádku, rodiny se spolu rvaly o nadvládu nad městem.

A do téhle napjaté atmosféry onemocněly záhadnou nemocí dvě mladé dívky, sestřenice. Devítiletá Betty Parrisová a jedenáctiletá Abigail Williamsová. Podivné záchvaty, nepředvídatelné chování. A místní lékař diagnostikoval, že jsou dívky pod vlivem „zlé moci”. Jakmile se jeho verdikt dostal na veřejnost, onemocnělo dalších dvanáct dívek. Podivné svědění kůže, nekontrolovatelné škubání těla, záchvaty. A čtyři z těchto dvanácti dívek daly dohromady obvinění na tři ženy podezřelé z čarodějnictví. 

Sarah Goodová, nebohá matka čtyřleté dcery s dalším děckem na cestě, Sarah Osborneová, kterou dlouho nikdo neviděl v kostele, a jihoamerická otrokyně známá jen jako Tituba. Ta se při výslechu přiznala, že praktikovala kouzla, ale jenom proto, že ji zbylé dvě obviněné donutily. Sarah Osborneová zemřela ve vězení kvůli krutému zacházení, Sarah Goodová porodila v base, její dítě zemřelo krátce po porodu a místní šerif donutil jejího manžela i čtyřletou dceru k tomu, aby svědčili proti ní. Skončila na šibenici. 

A když zbytek města viděl, jak jednoduše se jde zbavit nepohodlných sousedů nebo příbuzných, roztočil se kolotoč hrůz. V Salemu se začalo věšet, kamenovat a mučit v podstatě nonstop a brzy hysterie metastazovala za hranice městečka. Do začátku roku 1693 bylo popraveno devatenáct lidí, čtrnáct žen a pět mužů. Dalších šest zemřelo ve vězení. Procesy se zastavily až ve chvíli, kdy někdo obvinil z čarodějnictví manželku guvernéra Massachusetts a ten nechal procesy zatrhnout a obviněné propustit. 

Šerifova kletba

Měli bychom se zastavit u dvou velice speciálních případů. Tím prvním je Tituba. Ta, přestože byla jednou z prvních obviněných, procesy přežila. Hlavně proto, že spolupracovala s autoritami a pomohla vyvinout způsob odhalování čarodějnic. OK, pozor. Vezmete moč obviněného a z ní, vajec a mouky upečete koláč. A nabídnete ho psovi k snědku. Když pes začne jíst, mělo by to čarodějnici způsobovat neskutečná muka. Víte co. Vědecká metoda.

Pravděpodobně ale Tituba přežila proto, že otrokyně nikoho neohrožovala a nikdo by její smrtí nic nezískal. 

Druhým zajímavým případem je Giles Corey, který se sice v jednu chvíli nechal dotlačit k tomu, aby svědčil proti své manželce, ale pak vzal výpověď zpátky. A to na něj samozřejmě vrhlo stín podezření. Takže se přešlo ke zkoušce, která měla určit, jestli Giles obcuje se satanem nebo ne. Na ležícího nebožáka byla položena deska a na tu měly být pokládány balvany do té doby, dokud se Corey nepřizná. Corey ale jen křičel: „Přidejte váhy!” A neuhnul ani ve chvíli, kdy mu lezl napuchlý jazyk z úst a místní šerif, který stál na desce s balvany, mu jazyk pomocí hole tlačil zpět do úst.

Giles Corey pod závažím tenkrát zemřel. Ale předtím ještě salemského šerifa proklel. Šerif umřel o čtyři roky později na infarkt. A legenda praví, že každý další salemský šerif zemřel předčasně buď na infarkt nebo mrtvici. Takže se ve dvacátém století kancelář přesunula mimo okruh starého města. Protože když jde o kletby, jeden nikdy neví.

Ani jedna hranice

Nikdo dnes už nezjistí, co těm nemocným dívkám na začátku příběhu bylo. Vědci se domnívají, že šlo o kombinaci jedovaté plísně na zásobách jídla a masové hysterie. Hlavními démony se ale nakonec jako vždy ukázala nenávist a lakota celá desetiletí bublající pod povrchem malého a na první pohled harmonického městečka. 

Při nejbližší příležitosti se pak tahle žluč vydere na povrch a zabije pětadvacet lidí. Ale, a to je věc, kterou můžete dnes večer na čarodky okouzlovat lidi, nikdo tam nebyl upálen.

Jan Studnička




Diskuse ke článku