nahoru

Kdo byly markytánky? Zamilované holky i odvážné podnikatelky

Veronika Zenklová 27. srpna 2021 • 15:30
Kdo byly markytánky? Zamilované holky i odvážné podnikatelky
foto: Wikimedia Commons

Termín markytánka pocházející z německého die Marktfrau označuje civilní osobu prodávající zboží v žoldnéřských armádách. Spojujeme si jej především s obdobím napoleonských válek. Faktem ale je, že tato pozice nebyla verbovaná ani placená státem. Šlo tedy o čistě soukromou živnost, kterou ženy provozovaly na vlastní pěst. Jaká byla jejich skutečná motivace?

Pokud se žena chtěla stát markytánkou, potřebovala nejen povolení od armádního velení, které ji přidělilo k určitému pluku, ale často musela být provdána za některého z vojáků. Pokud její manžel padl, armáda ji dál chránila a zaměstnávala. Počet takových míst byl však omezen a ženy byly pečlivě vybírány správní radou pluku. Následně byly podřízeny vojenským předpisům a pověřeny prodejem každodenních nezbytností a malých radostí za rozumné ceny. 

Víno na kuráž a pomilovat markytánku

Ačkoliv výnos pro období napoleonských válek ze „7. thermidoru roku 8“, který odpovídá 26. červenci roku 1800, říká, že: „Všechny ženy či dívky všeobecně známé pro vedení zhýralého života, jež budou přistiženy s vojáky v jejich ubikacích, když budou tito ve službě nebo po večerce, budou zatčeny a předány civilní policii, aby byly souzeny dle zákona,“ je zřejmé, že nejstarší řemeslo šlo markytánkám stejně dobře jako prodej občerstvení a v okolí vojenských táborů prostituce jen kvetla. 

Pro armádu byly ale dovednosti a schopnosti markytánek k nezaplacení. S malým povozem nebo nákladním oslem byly nenáročné a skladné. Kdyby armáda musela uspokojovat všechny potřeby svých vojáků sama, tratila by na službách mnohem víc. Ne náhodou se jednou z nejoblíbenějších písní Napoleonovy armády stal Fanchon kuplet z pera generála Lassale. „Jak je její náruč žhavá, s námi se směje i pije, stejnou si vyzpěvuje, patří jí náš dík i sláva.“

Ostré lokty, živá srdce

Ačkoliv mnoho dívek a žen ve službách armády zhrublo a zdrsnělo, často až díky nim zažili vojáci přátelskou až rodinnou soudržnost. Markytánky se staraly o nemocné, s úctou oplakávaly mrtvé a mnohdy dokázaly v mužském přestrojení vyrazit i proti nepříteli. Není divu, že si francouzská armáda žen v armádě velmi cenila a mnohé z nich vyznamenala za hrdinské činy. Cathérine Béguin ze 14. lehkého pluku nesla údajně svého raněného manžela k ambulanci na zádech celých osm kilometrů a Casajusová od 57. řadového pluku prý nalévala vojákům kořalku přímo v bitevní vřavě uprostřed husté palby. No nepomilujte je.

Veronika Zenklová


Klíčová slova: válka, armáda, historie, ženy



Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.