Nejvyšší vrchol Evropy, věčně zasněžený Mont Blanc byl poprvé zdolán 8. srpna roku 1786. Příběh o statečnosti a mimořádném fyzickém výkonu chudého lovce kamzíků a hledače křišťálů Jacqua Balmata má hořkou příchuť zrady.
Když ženevský přírodovědec Horace-Bénédict de Saussure vypsal v roce 1760 značnou finanční odměnu za dobytí vrcholu Mont Blanc, který jej odjakživa fascinoval, začali se objevovat první odvážlivci. Zdolat velikána ve výšce 4809 metrů nad mořem na francouzsko-italském pomezí, který byl odnepaměti opředen množstvím strašidelných historek, se zdálo být nemožné.
V roce 1762 se k vrcholu několikrát snažil dostat sám Pierre Simon, jeden z nejslavnějších vědců své doby, ale marně. O třináct let později se do neznámých výšin vydali čtyři muži, jenže si nedokázali poradit s řídkým vzduchem a špatným počasím. Výš než do 3000 m. n. m se nedostali. Důvodem jejich neúspěchu mělo být údajně velké množství vypitého vína, které měli s sebou. Mnohem pravděpodobnější byl ale spíš fakt, že se báli přenocovat v horách, protože panovala hluboce zakořeněná představa, že kdo zůstane na noc, už se do údolí nevrátí. Jenže zdolat Mont Blanc za jediný den a vrátit se dolů bylo zkrátka nemožné.
Stačilo usnout
Zlom nastal až v červnu 1786, kdy se k vrcholu Mont Blanc vypravily z Chamonix hned dvě výpravy. Špatné počasí je sice brzy přinutilo k návratu, ale do údolí se zpátky nevrátil horal a brusič drahých kamenů Jacques Balmat. Schoulil se do sněhu a na ledovci přečkal celou noc. Když sestoupil živ a zdráv do údolí, bylo jasné, že cesta do hor je otevřená.
K Balmatovi se přidal iniciátor nové výpravy, lékař Michel Gabriel Paccard a hned 7. srpna společně jen ve dvou vyrazili k vrcholu.
S primitivním vybavením, oblečeni do svetru a kabátů v kamaších s dřevěnou holí a klobouky se jali pokořit Mont Blanc. Vyrazili ve 4 hodiny ráno a na vrcholu stanuli v 18 hodin 23 minut. Podařilo se. Cestou dolů přenocovali na stejném místě jako při výstupu a 9. srpna sešli do Chamonix. Paccardovi ale cestou dolů uletěl klobouk a postihla ho sněžná slepota, a tak jej Balmat alespoň polovinu cesty vedl za ruku.
Hrdina beze jména
Jakmile se o zdolání vrcholu dozvěděl Horace Bénédict de Saussure, chtěl tam okamžitě vystoupit také. Povolal celou družinu horolezců včetně Balmata a o rok později vyrazil k vrcholu. Ačkoliv s sebou nesl spoustu zbytečností, včetně matrace a přezůvek, skupině v čele s bohatým aristokratem se podařilo vrchol zdolat. Balmatovi následně vyplatil odměnu, kterou vypsal už před více než dvaceti lety.
Z chudého horala se rázem stal vážený občan a sardinský král vládnoucí tehdy na severu Itálie ho dokonce povýšil do šlechtického stavu s přídomkem „z Mont Blancu“.
Balmat se vrhl do politiky a o své cestě k vrcholu napsal autobiografický román. Na Paccarda, který se mezitím oženil s jeho sestrou, ale při tom všem tak trochu zapomněl. Staří přátelé se navždy rozešli.
Balmat zemřel roku 1834. Pravděpodobně se při hledání zlata a drahých kamenů zřítil do některé skalní průrvy, protože jeho tělo se nikdy nenašlo.
Když byl v Chamonix v roce 1887 odhalen památník prvním dobyvatelům Mont Blanku, znázorňoval Balmata se Saussurem. Historickou křivdu spáchanou na Paccardovi se podařilo napravit až v roce 1986. Jeho kamenná podobizna sedí vedle Balmata a upřeně se dívá směrem k vrcholu Mont Blancu.
