nahoru

80 let od útoku Němců na SSSR. Zahájením plánu Barbarossa se Sovětský svaz ocitl krok nad propastí

Jaroslav Šajtar 23. června 2021 • 12:00
80 let od útoku Němců na SSSR. Zahájením plánu Barbarossa se Sovětský svaz ocitl krok nad propastí
foto: RHP

V neděli 22. června 1941 ráno napadla Luftwaffe 66 sovětských letišť, na nichž se nalézalo asi 70 % všech leteckých útvarů Pobaltského, Západního, Kyjevského a Oděského vojenského okruhu. Podle německých hlášení překvapivý úder zničil 1811 sovětských letounů, z toho 1489 na letištích a 322 ve vzduchu.

Decimování sovětského letectva pokračovalo i v následujících dnech. K 1. srpnu jeho ztráty vzrostly na 10 151 strojů, z nichž 1079 bylo sestřeleno v leteckých bojích, 303 protiletadlovým dělostřelectvem, 1763 protivník zničil na letištích, 1363 se nevrátilo z plnění bojového úkolu, 403 činily nebojové ztráty a 5240 představoval „neevidovaný úbytek“.

Pohroma, kam se podíváš

Neméně katastrofálně se vyvíjela situace na pozemní frontě. Němci a jejich spojenci obsadili v krátké době Pobaltí, Bělorusko, levobřežní Ukrajinu, Moldávii a části Ruské federace. Podle údajů generálního ubytovatele vrchního velitelství německých pozemních vojsk (OKH/GenQu) Němci zajali za devět červnových dnů 112 784 sovětských vojáků, v červenci 701 246, v srpnu 698 580, v září už 989 203, v říjnu neuvěřitelných 1 037 778, v listopadu 291 934, a dokonce ještě v prosinci, kdy Rudá armáda přešla do protiútoku, 75 440, což dává úhrnné číslo 3 367 206 zajatců (podle oddělení 1c generálního štábu pozemní armády 3 355 499). V letním a podzimním tažení Němci zajali 51 generálů a jednoho – velitele 43. střelecké divize generálmajora V. V. Kirpičnikova – Finové.

Tužili se rovněž spojenci třetí říše. Finové za první půlrok pokračovací války vyřadili 437 tanků a zajali 56 334 sovětských vojáků (z nichž od 1. července do 31. prosince 1941 2369 zemřelo) při stonásobně (!) nižším počtu vlastních zajatců – 513, z nichž 57 v roce 1941 zemřelo. Na stranu Rudé armády přeběhlo 98 Finů. Rumuni zajali během obkličovacích operací v Oděse 16 000, v Umani 12 783 a v Nogajské stepi 6700 sovětských vojáků. Ve dnech 28. až 30. září zajali Italové téměř 10 000 rudoarmějců. Slováci za prvních pět měsíců získali přes 3000 zajatců, z nichž se ovšem většina vzdala dobrovolně.

Podle I. I. Ivleva bylo k 1. září 1941 zničeno a rozbito 323 divizí Rudé armády, tj. 82 % z 394, jež k témuž datu vstoupily do boje. Pro srovnání: Německo přišlo na východní frontě v roce 1941 o 13 divizí a jednu brigádu. Od 22. června do 9. července 1941 Rudá armáda ztratila 11 712 tanků, takže pracně budované tankové a mechanizované sbory se scvrkly na brigády, pluky, prapory… K 1. prosinci měla sovětská vojska na frontě pouze 1731 bojeschopných tanků. Dějiny vojenství nepoznaly zkázu tak apokalyptického rozsahu.

Kdo mystifikoval víc?

Předseda Státního výboru obrany Josif Vissarionovič Stalin přednesl 6. listopadu 1941 referát k 24. výročí VŘSR, v němž mj. prohlásil: „Za čtyři měsíce války jsme ztratili 350 000 padlých a 378 000 nezvěstných a raněných máme 1 020 000 mužů. Za totéž období ztratil nepřítel přes čtyři a půl miliónu padlých, raněných a zajatých.“ Ve skutečnosti byly tehdy německé ztráty zhruba 6,6krát nižší.

Jedenáctého prosince téhož roku vystoupil v Říšském sněmu říšský kancléř Adolf Hitler a i on bilancoval: „Prvního prosince činil celkový počet zajatých Rusů 3 806 865. Počet zničených nebo ukořistěných tanků činil 21 391, v případě děl pak 32 541 a u letadel 17 322. (…) Od 22. června do 1. prosince ztratilo německé vojsko ve svém hrdinném boji: 158 773 mrtvých, 563 082 zraněných a 31 191 pohřešovaných. Letectvo 3231 mrtvých, 8453 zraněných a 2028 pohřešovaných. Válečné loďstvo 310 mrtvých, 232 zraněných a 115 pohřešovaných. Celkově německá armáda: 162 314 mrtvých, 571 767 zraněných a 33 334 pohřešovaných.“ Je to sice smutné, ale ze zpřístupněných dokumentů jednoznačně vyplývá, že pravdě se více blížil Führer.

Přesně určit sovětské ztráty v roce 1941 se zřejmě nikdy nepodaří, jelikož rozdrcené a obklíčené jednotky takové informace poskytnout nemohly. Jen za červenec až říjen generální štáb neobdržel hlášení o ztrátách od 35 střeleckých divizí Jihozápadního, 16 střeleckých divizí Západního, 28 střeleckých divizí a tří střeleckých brigád Jižního, pěti střeleckých divizí Brjanského a jedné střelecké divize Záložního frontu, jakož i od množství dalších útvarů. Oficiální údaje ve výši 430 578 padlých, zemřelých na zranění a nemoci, zahynulých následkem mimořádných událostí a 1 699 099 nezvěstných a zajatých ve třetím a 371 613 mrtvých a 636 383 nezvěstných a zajatých ve čtvrtém čtvrtletí 1941 jsou očividně sníženy. Celkem měla Rudá armáda a válečné loďstvo v roce 1941 ztratit 4 473 820 osob (294 023 důstojníků včetně 92 zahynulých generálů, 613 774 poddůstojníků a 3 566 023 vojáků). Mark Solonin soudí, že jich bylo 8,5 miliónu, což se téměř shoduje s odhadem generálplukovníka Franze Haldera.

Za činy vykonané v roce 1941 obdrželo 127 osob titul hrdiny Sovětského svazu, z nich 35 posmrtně.

Hledání příčin tragédie

Podle Alexandra Osokina existuje osm různých verzí příčin úspěchu Blitzkriegu proti SSSR v první etapě Velké vlastenecké války.

1. Sovětská oficiální verze nepřehodnocená od dob Stalina: Věrolomné přepadení Německem, majícího dvouleté zkušenosti ze světové války a modernější techniku, bez vyhlášení války a s početní převahou.

2. Chruščovova verze: Stalin, jenž vytvořil kult osobnosti, zničil značnou část vyššího a středního velitelského sboru, čímž Rudou armádu oslabil.

3. Verze o zradě vyšší generality: Tato verze koluje již od roku 1937 a měla ospravedlnit nevídané represe, které postihly velitelské kádry.

4. Verze přeběhlíka Viktora Suvorova-Rezuna, jehož knihy vycházejí v Rusku i u nás: Stalin chystal revoluční válku proti kapitalistickému Západu, mající začít útokem na Německo, takže Hitler vlastně zasadil SSSR preventivní úder.

5. Oficiální verze ruské vlády platná v letech 1992–2000: Něco mezi Chruščovem a Suvorovem – fašistický meč se koval v SSSR, který v letech 1922–1933 s výmarskou republikou vojensky spolupracoval.

6. „Maloměšťácká“: Hlavní příčinou našich kolosálních ztrát v prvních dnech války bylo nastolení pořádku až po zasazeném úderu.

7. Verze I. Bunina poprvé otištěná v jeho knize Operace „Bouře“. Stalinova chyba: Živelné, nikým neřízené povstání v Rudé armádě. K této verzi se blíží M. Solonin, jenž tvrdí, že v létě 1941 bylo v SSSR 1,3 až 1,5 miliónu dezertérů!

8. „Sovětská vláda provokovala politické a vojenské vedení Německa k bojové činnosti, a proto neuvedla vojska do bojové pohotovosti, aby v očích světové veřejnosti vypadala ne jako agresor, ale oběť.“ Netřeba dodávat, že všechny verze mají své zastánce i odpůrce mezi historiky, spisovateli a publicisty.

Jaroslav Šajtar




Diskuse ke článku