Přesně před 155 lety pověsil brněnský kat odsouzeného Josefa Čapka. Vrah před exekucí projevil lítost a souhlasil s trestem smrti. Hrůzná podívaná přilákala do ulic desítky lidí, další se už obyvatelé moravské metropole nedočkali, protože následné popravy proběhly za zdmi věznice. Krvavá představení se konala až do poválečných let. Zřejmě úplně posledním dějištěm se stal Hradec Králové v roce 1947.
Vraťme se ale zpět do Brna, onoho 31. ledna 1866 skončil život pro Josefa Čapka. Vyučený řezník spáchal loupežnou vraždu na jednom z pacholků. Nejdříve muže zabil, poté mu odcizil celý valník kukuřice, kterou chtěl prodat a získat finance. Během několika dní byl ale odhalen a čekal jej soud. K samotné popravě došlo až dva roky po činu a proběhla za domkem brněnského kata.
Mariáš před odchodem ze světa
Davy se tísnily, aby viděly poslední provinilcovi minuty. Během popravy ale vyhasly dva životy, protože jeden z přihlížejících chtěl získat lepší výhled. Při manévru upadl a zemřel. To donutilo radní města přesunout popravy za zdi brněnského Cejlu. Metropole díky tomu přišla o velmi oblíbenou kratochvíli, napříště se na popravu mohl koukat jen omezený počet lidí.
Krvavá divadla se odehrávala i v jiných českých městech. Jedna z posledních poprav proběhla v Plzni v roce 1871, kde za své činy zaplatil životem jistý Jan Janeček. Vrah a recidivista unikl z vězení a společně se svými komplici kradl a loupil v okolních vesnicích. Jednoho dne se dostalo i na něj a byl dopaden četnictvem.
Prakticky ihned byl převezen do cely, jež se tehdy nacházela v zadním traktu plzeňské radnice. Soud nakonec sáhl k trestu smrti, který kat vykonal 9. září 1871. Janeček se měl před smrtí věnovat kartám. Samotnou exekuci sledovaly tisícovky lidí, ty se na místo často vypravily několik hodin před popravou, aby si zajistily lepší místa. Četník, který vedl odsouzeného, si musel cestu ke katovi doslova vykřičet. Nejbližší „diváci“ obdrželi letáky, na nichž stály informace o odsouzeném.
Poprava mladé Herty
V následujících letech se popravy odehrávaly v útrobách věznic a v úzkém kruhu sledujících. Za doby první republiky nastal útlum, protože Tomáš Garrigue Masaryk platil za humanistu a odpůrce exekucí. Většinu z nich změnil na doživotí (celkem šlo o 433 trestů). Dvacet nešťastníků takové štěstí nemělo, jednalo se například o známého lupiče a vraha Martina Leciána či pražského násilníka Svatoslava Štěpánka.
Německá okupace přinesla vedle nacistické nadvlády i častější popravování. Agresoři však nesvolili k veřejným exekucím jako tomu bylo v minulosti. Nacisté však prodávali jakési vstupenky, aby se lidé mohli na poslední minuty některých nešťastníků podívat. Po osvobození se však s veřejnými popravami roztrhl pytel, byly zřízeny lidové soud, ty odsoudily k smrti přes 700 lidí.
Jednalo se především o kolaboranty a práskače, kteří Čechům nejvíce zatápěli. Nicméně poprava K. H. Franka a Kurta Daluegeho proběhla na dvoře Pankrácké věznice. Lid byl nakonec uspokojen menšími rybami, 6. září 1945 popravil kat Josefa Pfitznera, někdejšího náměstka pražského primátora, který platil za horlivého nacistu.
Smutný primát nakonec drží třiadvacetiletá Herta Kašparová. Mladou ženu, jež velmi ráda udávala nevinné občany, čekal provaz.
Přestože se může zdát, že veřejné popravy jsou přežité, není tomu tak. Před zraky stovek lidí se usmrcuje například v Íránu, Saúdské Arábie, KLDR či Číně. V poslední jmenované zemi dokonce brutální akt probíhá na fotbalových stadionech.
