Dva roky po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa zažilo Polsko šok. Na vině sice nebyly armády jiných států, ale rozsáhlé demonstrace proti tamnímu režimu. Ty odstartovaly 14. prosince 1970 a trvaly několik dní. Zasáhly především pobaltská města, kde si demonstrace vyžádaly na čtyřicet mrtvých. Protestující nakonec dosáhli dílčího úspěchu a Władysław Gomułka rezignoval na svůj post tajemníka Polské sjednocené dělnické strany.
Poláci se vzbouřili několikrát. Na paměť vytane například povstání v Poznani z roku 1956, studentské bouře z „osmašedesátého“ či protesty ve městě Radom z června 1976. Vždy zasáhla policie. Ve výčtu nesmí chybět ani události z prosince 1970, předvánoční čas vždycky neznamenal jen klid a mír. Na svátky se domů nevrátilo na čtyřicet obyvatel.
Střelba do dělníků
Pomyslnou rozbuškou se stalo zvýšení cen potravin, to vláda ohlásila 13. prosince 1970. Obyvatelé Gdaňsku, Gdyně či Elblagu vyrazili do ulic. Především v prvních dvou zmíněných městech došlo k ostrým střetům s policií. V Gdaňsku se shromáždili dělníci, následně směřovali k budově krajského výboru strany. Z oken se vyklonilo několik vojáků, ti začali ihned na protestující pálit. Budova po několika hodinách vzplála.
Vláda během nepokojů zmobilizovala na třicet tisíc vojáků, do ulic přijely dokonce tanky. Armáda se rovněž vybavila kulomety. Lidé protestovali především proti zvýšení cen základních komodit, nelíbilo se jim jejich sociální postavení. Během protestů začaly mnohem více zaznívat hlasy, které chtěly politické změny. Ta se týkala především hlavního vedení a tedy Władysława Gomułky.
Po prvním dni se začala zhoršovat situace i v dalších pobaltských městech. Vedení strany ve snaze dostat situaci pod kontrolu vyhlásilo zákaz nočního vycházení. To však nepomohlo. Gdaňskem se znovu rozezvučela střelba, tentokrát pálili policisté na dělníky, kteří chtěli opustit svá pracovní místa a zapojit se do protestů.
Důvod rezignace? Špatný zdravotní stav
Gomułka, který byl zpočátku své vlády velmi populární, vyhlásil večer 17. prosince 1970 výjimečný stav v celé zemi. Předcházelo tomu krvavé střetnutí v Gdyni, kde vojáci spustili salvu z kulometů umístěných na tancích. Vysocí hodnostáři hovořili o „akcích dobrodruhů a chuligánů, kteří nemají nic společného s dělnickou třídou“. Ani po dalších výhrůžkách demonstranti nepovolili, a tak začala couvat vláda.
Týden od prvních projevů nespokojenosti zasedalo plénum ústředního výboru Polské sjednocené dělnické strany. Oficiálně byla přijata rezignace Władysława Gomułky, který měl odstoupit kvůli špatnému zdravotnímu stavu. Následovaly další odchody vysokých státních činitelů. Dělo se tak se souhlasem Leonida Brežněva, který dokonce nesouhlasil s novým tajemníkem Mieczysławem Moczarem, a tak jeho místo zaujal Edward Gierek.
Zvýšení cen bylo odvoláno, strana dokonce slíbila zvýšení mezd a rozsáhlé ekonomické změny. Gierek po několika týdnech odjel do Gdaňsku a diskutoval s dělníky. Tenze ale v polské společnosti zůstala po celou dobu totality. Protikomunistické postoje později vyvrcholily ve hnutí zvané Solidarita.
Události z prosince 1970, ale ukázaly, že nelze aplikovat násilná opatření vůči protestujícím. Nepokoje rovněž nahrály do karet několika pohlavárům, kteří si díky bouřím vyřídili účty s ostatními straníky.
Počet zabitých obyvatel je do dnešních dní nejasný. Některé zdroje operují s počtem 39 lidí, jiné pro změnu uvádí číslo 45. Zraněných však bylo v řádu stovek. Zapomenuté a v tuzemsku nepříliš známé povstání připomíná několik památníků v Gdyni či Gdaňsku.
