nahoru

Jak nejsvětější česká žena tvořila historii. Modleme se k Anežce České, patronce nemocných a zoufalých

Veronika Zenklová 12. listopadu 2020 • 17:00
Jak nejsvětější česká žena tvořila historii. Modleme se k Anežce České, patronce nemocných a zoufalých
foto: PH

Dvanáctý listopad roku 1989 se stal dnem svatořečení nejslavnější česká světice, a je proto z pochopitelných důvodů vnímán jako jeden ze symbolů konce komunistického režimu a nových začátků. Farníci poprvé letěli letadlem do svaté země, Vatikánem zazněla česká hymna a za pět dní vypukla sametová revoluce. Možná je opět na čase poprosit svatou Anežku Českou o pomoc.

Když papež Jan Pavel II. před jednatřiceti lety, pět dní před začátkem sametové revoluce, kanonizoval Anežku Českou, nejen tisíce českých věřících shromážděných na Svatopetrském náměstí po dlouhých letech ucítili, jak voní svoboda a chutná naděje. Nadějeplně zní dnes křivka hlásající zpomalení šíření nákazy koronavirem i příslib návratu žáků do škol.

Svatá Anežka Česká, patronka nemocných, chudých a trpících, je ženou, jejíž příběh je zapotřebí si připomínat zas a znovu.

Nemanželské dítě

Narodila se na počátku 13. století jako nejmladší (přiznaná) dcera českého krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské. Bez zajímavosti není ani fakt, že jeho první manželka Adléta Míšeňská zemřela teprve toho roku, kdy se Anežka narodila. Ačkoliv pražský biskup nakonec první manželství panovníka rozvedl, sám papež tento akt odsoudil. Z církevního hlediska tedy Anežka i jejích osm sourozenců pocházeli z nelegitimního svazku.

Ačkoliv její matka měla údajně těsně před jejím narozením prorocký sen o prostém řeholním rouše, který měl předurčit Anežčinu svatou životní pouť, její dětství ani dospívání tomu příliš nenasvědčovalo. Tak jako většina tehdejších princezen vyrůstala sice v klášteře, ale jen proto, aby se jí dostalo patřičného vzdělání stát se dobrou manželkou následující přesně propracované dynastické plány svého otce.

Štěstí v neštěstí

Ačkoliv o jejím prvním snoubenci bylo rozhodnuto dřív, než se Anežka naučila mluvit, ze svatby sešlo, protože zemřel. Ani z druhé svatby se synem Fridricha II. nebylo nic. Třetí snoubenec, anglický král Jindřich III. zasnoubení odvolal, čtvrtý nápadník byl ženatý a pátý moc starý.

Z předmanželských strastí ji po smrti otce vysvobodil až její bratr Václav I., který ji na její žádost poslal do kláštera.

Cestu jí vytyčil její silný vztah k Bohu i církevní vzdělání. Hnacím motorem pro řeholní pouť byla údajně i touha pomáhat nemohoucím a potřebným. A to byl jen krok od založení kláštera na Františku a špitálu, na jehož základě později vznikl mužský řád křížovníků s červenou hvězdou.

Moderní jeptiška

Klášter řádu svaté Kláry, jehož se Anežka sama stala sestrou představenou, měl na svou dobu velmi progresivní fungování. Anežka kromě péče o potřebné dál zůstala činná i v politice a aktivně bojovala za zájmy Přemyslovců. Dopisovala si s tehdejším papežem Řehořem IX. i se samotnou Chiarou Offreducio di Favaron, svatou Klárou.

Již za svého života byla Anežka mnohými považována za vyvolenou a věřilo se, že na její přímluvu došlo k řadě zázraků. O její svatořečení se snažili již Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna a poté i jejich syn Karel IV., kterého měla Anežka zázračně uzdravit. Blahořečena však byla až roku 1874 na přímluvy arcibiskupa kardinála B. J. Schwarzenberga a ke svatořečení došlo o dalších sto patnáct let později, ústy papeže Jana Pavla II.

Veronika Zenklová




Diskuse ke článku