Heinrich Himmler. Jméno tohoto strůjce holokaustu a nikdy nepotrestaného nacistického zločince dodnes vyvolává hrůzu, odpor a nejhlubší odsouzení a zavržení. Jako nejvyšší šéf SS a všech bezpečnostních a represivních složek třetí říše měl na svědomí miliony obětí v koncentračních táborech a dalším národům (včetně Čechů) chystal úplné zničení. Svým vzhledem přitom připomínal spíš nevýznamného venkovského učitele či bankovního úředníčka a nebýt ve 20. letech minulého století nástupu nacismu v Německu, prožil by Himmler svůj život jako řadový farmář na venkově tehdy poměrně zaostalého Bavorska.
Heinrich Himmler se narodil přesně před 120 lety 7. října 1900 do silně věřící rodiny. Jeho otec byl ředitelem prestižního gymnázia a soukromým učitelem prince Heinricha Bavorského, který byl malému Heinrichovi i kmotrem na jeho křtu. Dospívající Himmler toužil být vojákem a jít do války, proto v roce 1917 přerušil svá studia na gymnáziu v Landshutu a nastoupil jako dobrovolník u 11. bavorského pluku. Než však dokončil výcvik, válka skončila. Vrátil se tedy do školy, odmaturoval a poté zamířil do Mnichova, kde v roce 1922 dokončil studia na zemědělské fakultě vysokého učení technického. Poté nastoupil jako asistent ve firmě, která vyráběla hnojiva. Vedle toho provozoval rodinnou drůbežářskou farmu, která z velké části pokrývala životní potřeby celé rodiny.
V létě 1923 vstoupil do NSDAP a jeho život nabral jiný směr. V listopadu téhož roku se zúčastnil neúspěšného pivního puče v Mnichově. Po jeho porážce a odsouzení hlavních strůjců zůstal Himmler bez práce. Přestože nacistická strana byla v troskách, dal se nezaměstnaný Himmler do jejích služeb jako sekretář. V dalších letech už však jeho kariéra zamířila strmě nahoru stejně jako (kvůli horšící se hospodářské situaci Německa) narůstaly vliv a moc Hitlerovy partaje. Díky své houževnatosti a chladné výkonnosti Himmler postupoval vzhůru po stranickém žebříčku. Rozhodující pro jeho budoucí kariéru bylo jeho jmenování Reichsführerem SS, k němuž došlo 6. ledna 1929.
V dalších letech pak Himmler sbíral jednu funkci za druhou. Z dnešního pohledu by se to dalo označit za zářnou a rychlou kariéru. Od roku 1936 byl šéfem policie v celém Německu, o tři roky později komisařem pro upevnění němectví, v roce 1943 se stal ministrem vnitra, po neúspěšném atentátu na Hitlera v červenci 1944 byl i šéfem záložní armády a na přelomu let 1944/1945 velel armádám Horní Rýn a Visla. Podléhala mu veškerá policie a represivní složky třetí říše včetně obávaného gestapa. V těchto funkcích plánoval a schvaloval vyhlazování celých etnik a národů, které nacisté považovali za méněcenné. Vedle židů, Romů a Slovanů jeho opatření mířila proti homosexuálům, komunistům, ale i duševně či tělesně postiženým osobám.
Himmlerovo jméno stojí za všemi špinavými akcemi i v rámci třetí říše, ať už jde o takzvanou Noc dlouhých nožů či aféru Blomberg-Fritsch, jejímž cílem bylo zdiskreditování vysokých armádních důstojníků, kteří se stavěli proti Hitlerovým expanzivním válečným plánům. Za posilování své moci i vlivu Himmler vděčil i činnosti svých nejbližších spolupracovníků, mezi kterými zastával výsadní postavení Reinhard Heydrich, se kterým „se blíže seznámí“ během války i obyvatelé okupovaného protektorátu Čechy a Morava.
Obávaný a nelítostný Himmler však v sobě mísil řadu protikladů a řadu svérázných vlastností, které z něj činily a z dnešního pohledu činí velice bizarní postavu. Přestože ho jeho současníci popisovali jako muže bez emocí a nervů, který bez mrknutí oka podepisoval rozkazy k likvidaci celých skupin lidí, byl velice zdvořilý, starostlivý a dokázal být sentimentální. Neměl rád krev a z pohledu na násilí se mu dělalo nevolno. Byl to veliký puntičkář. Vedl si detailní zápisky doslova ke všemu, dokonce i když o víkendu posílal svoje služební auto svým rodičům, přesně zapisoval, kolik ujelo kilometrů a kolik spotřebovalo benzinu.
Byl to snílek a nechal se unášet do světa magie a okultismu. Věřil, že je převtělením saského krále Jindřicha Ptáčníka, který proslul svým tvrdým postupem proti Slovanům. Hrad Wewelsburg v Severním Porýní-Vestfálsku přebudoval na sídlo černého řádu SS, kde nutil esesácké pohlaváry k duchovním meditacím a rituálům. Himmlerovo impérium financovalo archeologické a antropologické výpravy po světě a především do Himálaje, kde měli vědci hledat stopy původní praárijské civilizace. Himmler se rovněž zajímal o osud svatého grálu. Přestože Heinrich Himmler byl pokřtěný a pocházel z katolické rodiny, s církví se rozešel a dělal vše pro její upozadění nebo podřízení nacistické ideologii. Jeho emisaři měli dokonce za úkol najít páté evangelium napsané plavovlasým apoštolem. Svým důstojníkům a členům SS zakázal křesťanské svatby.
Himmler dbal na čistý rasový profil členů SS. Pro přijetí do této organizace museli uchazeči dokládat svůj původ podložený rodokmenem. Himmlerovým ideálem byli urostlí plavovlasí muži s modrýma očima a vysokým čelem. Sám ho přitom nesplňoval ani náhodou. Himmler byl malého vzrůstu se špatnou fyzickou konstitucí, byl krátkozraký a jeho vzezření by spíš hovořilo o jeho původu kdesi ze střední Asie či oblasti Kavkazu.
Himmler se systematicky zajímal o rasy a rasové poznatky. Němce považoval za jedinou kvalitní rasu na světě, a snažil se proto o její šíření a množení. Na konci roku 1935 založil organizaci Lebensborn, jejímž posláním mělo být zvýšení počtu rasově čistých dětí. Pro tuto organizaci vyhledával mladé a rasově čisté Němky, které „měly být k dispozici“ členům SS za účelem plození dětí, budoucích válečníků. Po vítězné válce Himmler plánoval uzákonit bigamii, aby mohli mít Němci více manželek, a tudíž i více dětí. Sám v tom šel tak trochu příkladem. Se svou první ženou Margarete, která byla o osm let starší než on, měl dceru Gudrun. Manželství však nebylo příliš šťastné. Po počátečním cukrování jejich vztah ochladl a každý žil zvlášť, aniž by se rozvedli. Himmler si tudíž našel milenku Hedwigu Potthastovou, s níž měl dvě nemanželské děti. Přestože to pro něj v tu dobu mohlo znamenat skandál, hrdě se k nim hlásil.
Himmler bývá považován za nejvěrnějšího Hitlerova spolupracovníka. Na věrnosti si jednotky SS vždy zakládaly. Himmler byl svým Vůdcem okouzlen a vždy mu prokazoval bezmeznou loajalitu. To mu však nebránilo nechat se zasvětit do plánů na Hitlerovo odstranění a setkávat se s lidmi, kteří nebyli třetí říši zcela oddáni. Je prokazatelné, že nejpozději od léta 1943 věděl o rozšiřující se skupině lidí, která by se ráda Hitlera zbavila a hledala cestu vedoucí k ukončení války (minimálně alespoň proti západním mocnostem). Nikdy však proti nim nezasáhl. S negativním vývojem války i on sám sondoval možnosti na uzavření separátního míru a uvažoval o sobě jako o budoucím vůdci Německa. Přesto i v té době podepisoval rozkazy vedoucí k likvidaci varšavského ghetta či opatření na zplynování milionů lidí ve vyhlazovacích táborech.
S Hitlerem se naposledy Himmler setkal 20. dubna 1945, kdy Vůdce slavil 56. narozeniny. Poté šéf SS opustil Berlín a zamířil na sever, kde vedl jednání se zástupci neutrálních zemí o separátním míru či záchraně zbylých vězňů v koncentračních táborech. Jeho nabídka na separátní kapitulaci byla zachycena i západními médii, a když se o tom dozvěděl Hitler ve svém berlínském bunkru, zbavil Himmlera všech funkcí a vyloučil ho ze strany. Po Hitlerově smrti se stal jeho nástupcem velkoadmirál Karl Dönitz. K němu Himmler 5. května zamířil a nabídl mu své služby. Dönitz ho však propustil.
Kdysi všemocný šéf německé policie a celého vražedného aparátu se pak několik dní potuloval severním Německem s falešným dokladem na jméno Heinrich Hitzinger. Mezi Brémami a Hamburkem byl 21. května britskými vojáky zajat, nebyl ale poznán a dva dny byl považován za bezvýznamného zajatce. O dva dny později se sám a bez donucení v táboře v Bertfeldu přiznal ke své pravé totožnosti. O pravých důvodech tohoto jeho kroku však není nic známo, jde o tajemství, které si vzal s sebou do hrobu. Ještě téhož dne po převozu do Lüneburgu v britském zajetí spáchal sebevraždu, když skousl kapsli kyanidu, kterou měl ukrytou mezi svými zuby.
Tímto krokem se Heinrich Himmler vyhnul pozemské spravedlnosti a na rozdíl od mnoha jiných pohlavárů se nezúčastnil soudu, kde by ho za četné zločiny čekala oprátka. Himmler zemřel 23. května ve věku 44 let jako jeden z největších zločinců všech dob. Odkaz jeho zrůdného působení ovlivňuje celý svět dodnes a měl by pro výstrahu a poučení příštích generací být připomínán jako hrůzné memento, aby nikdy nebyl zapomenut.
