nahoru

Elizabeth Siddal: Rusovlasá múza, modelka a umělkyně s tragickým osudem

Veronika Zenklová 3. září 2020 • 13:00
Elizabeth Siddal: Rusovlasá múza, modelka a umělkyně s tragickým osudem
foto: Wikimedia commons

Propadlé tváře, rudé vlasy, kontroverzní povolání a závislost na morfiu. Portrét modelky a umělkyně, která inspirovala nejznámější malíře své doby, napořád zůstane viset někde v prostoru mezi životem a smrtí. Tak jako obraz Ofelie od Johna Millaise, který zachytil křehkost i zranitelnost múzy Lizzie Siddal.

Narodila se roku 1829 do londýnské rodiny chudého šlechtice. Aby přispěla do nuzného domácího rozpočtu, vyučila se modistkou a nechala se zaměstnat v jednom z lonýdnských salonů.

Práce to byla náročná a ne příliš dobře placená. Takže v momentě, kdy vysokou dvacetiletou zrzku oslovil malíř Walter Deverell, zda by mu nechtěla za slušné peníze stát jako modelka, dveře od lepších zítřků nemohly zůstat dlouho zamčené.

Ačkoliv práce manekýny byla na tehdejší dobu podobně kontroverzní jako povolání prostitutky, Deverell věděl, čím dívku přesvědčit. Cenu za práci domluvil přímo s jejími rodiči, a tak bylo rozhodnuto.

Kariéra modelky

Vysoká a nezdravě hubená Lizzie se stala múzou nejen svého objevitele Deverella, ale i dalších umělců kolem tehdy nově vzniklého Prerafaelitského bratrstva. Za jedno z nejvýznamnějších uměleckých děl tohoto období je považována Ofélie z dílny Johna Millaise.

Jenže právě tahle „zakázka“ stála Elizabeth zdraví. Hodiny, které proležela ve studené vodě, si vyžádaly těžký zápal plic, který měl neblahý vliv na její již tak dost podlomené zdraví.

Žárlivý milenec

Už jako žádaná modelka se Lizzie seznámila s mužem svého života. Avantgardní malíř a básník s italskými kořeny Gabriel Charles Dante Rossetti jí učaroval od první chvíle. Snadno mu přislíbila, že modelem bude stát už výhradně jemu a jako jeho snoubenka se nemohla dočkat, kdy se stane jeho ženou. Sama se začala navíc aktivně věnovat malbě, pro kterou měla zvláštní nadání.

To ještě nevěděla, kolik let bude muset prožít sužována žárlivostí i pokračující tuberkulozou po boku muže, který jí změnil život.

Svatba a opium

Během deseti let se po boku Rossettiho vystřídala celá škála mladších milenek i modelek. Aby Lizzie zahnala bolesti srdce a povzbudila své nemocné tělo, naordinovala si opiátový roztok laudanum obsahující morfin a kodein. Tehdy módní koktejl předepisovaný na bolest zubů, kašel, menstruační bolesti i nevolnost nebylo těžké sehnat, a dávky tak neustále zvyšovat.

Zpátky do života i pod vysněný čepec ji mělo vtáhnout až její první těhotenství.

Konec iluzím

V roce 1860 Dante konečně dodrží své slovo. Svatba je prostá, venkovská. Avšak rodinnému životu stále není přáno. Vysněná holčička se narodila mrtvá. Závislost na laudanu i prožité nemoci udělaly s tělem Elizabeth své.

Nedlouho poté otěhotněla Lizzi znovu. Zda by dítě přežilo, se už ale ona ani Dante nikdy neměli dozvědět.

Když se Dante jednoho večera vrátil z práce domů, láhev laudana byla prázdná. Lizzie spala tak hluboce, že ji nedokázal probudit.

Navzdory úsilí čtyř lékařů zemřela v časných ranních hodinách 11. února 1862.

Na doporučení přítele Forda Madoxe Browna spálil Rossetti její dopis na rozloučenou, čímž měl zajistit, aby její smrt nebyla prohlášena za sebevraždu.

Krásná nesmrtelná

Rossetti vložil do rakve své manželky jedinou kopii básní, které napsal. O sedm let později se však rozhodl, že je chce zpět. A tak jedné podzimní noci roku 1869 byla její rakev na londýnském hřbitově Highgate exhumována. Rossetti, kterého již někteří jeho známí považovali za „šíleného“, nebyl zvláštní akci přítomen. Celou operaci řídil jeho přítel a samozvaný agent Charles August Howell.

Ten poté řekl Rossettimu, že při otevření rakve bylo tělo jeho manželky stále krásné. Vypadala jako živá, jen její vlasy narostly, aby naplnily rakev měděnou září. 

A právě tato Howellova slavně pojatá fikce se stala nesmrtelným mýtem o převládající kráse někdejší supermodelky.

Veronika Zenklová




Diskuse ke článku