nahoru

Absurdní příběh Helene Mayerové, Židovky, která hajlovala na hitlerovské olympiádě v Berlíně

Viliam Buchert 5. srpna 2020 • 14:20
Absurdní příběh Helene Mayerové, Židovky, která hajlovala na hitlerovské olympiádě v Berlíně
foto: Rare Historical Photos

Je to jedna z nejpamátnějších scén letních olympijských her v hitlerovském Německu v roce 1936. A je to scéna, která dodnes nemá jasné vysvětlení. Německá reprezentantka v šermu, Helene Mayerová, která získala stříbrnou medaili, hajlovala při vyhlašování vítězů. U jiných Němců to nebylo nic zvláštního, ale Mayerová byla po otci Židovka a nacistický režim jí pronásledoval. Proč tedy zvedla pravici k nacistickému pozdravu?

Helene Mayerová se narodila v roce 1910 v Offenbachu, který je součástí aglomerace města Frankfurt. Její matka byla luteránka, tatínek Ludwig Karl Mayer byl Žid. Do rodného listu byl proto Heleně zapsán původ „Israelitischen“, tedy židovský. Přestože byla podle sportovních expertů jednou z nejtalentovanějších šermířek všech dob (specializovala se na fleret), její původ pak poznamenal celý její život.

V pouhých 13 letech vyhrála Mayerová ženské šermířské mistrovství Německa, což pak zopakovala šestkrát za sebou. Sportovní komentáře tehdy psaly o jejím obrovském talentu a velkolepé technice. Na olympiádě v Amsterdamu v roce 1928 získala v pouhých sedmnácti letech zlatou medaili, o čtyři roky později byla v Los Angeles na pátém místě. Tehdy se to ale přičítalo tomu, že pouhé dvě hodiny před svým posledním zápasem se dozvěděla o smrti svého přítele, který zahynul při vojenském cvičení v Německu. Byla také mistryní světa (1937), mistryní Evropy (1929, 1931) a později také osminásobnou mistryní USA (v letech 1934 až 1946).

Od roku 1932 žila a pracovala ve Spojených státech, kde jí také zastihla informace, že její šermířský klub v Offenbachu jí vyloučil v roce 1933 ze svých řad na základě nových nařízení, která omezovala práva obyvatel židovského původu. V roce 1935 pak přišla podle nechvalně známých Norimberských zákonů o německé říšské občanství. Zůstala ale nadále státní příslušnicí Německa. Ovšem bez politických a některých jiných práv.

Nacistický režim v Německu před olympiádou v Berlíně v roce 1936 rozhodl, že v jeho reprezentačních týmech nesmí být žádní sportovci s židovskými kořeny. Proti tomu se zvedla bouře odporu zejména ve Spojených státech. Většina členů Mezinárodního olympijského výboru a předseda Olympijského výboru USA Avery Brundage ale odmítali bojkot her v Berlíně a Brundage dokonce označil zacházení s Židy v Německu za „spravedlivé“. Funkcionáři proto hledali cestu, jak alespoň částečně zamaskovat odpornost hitlerovského režimu. Podařilo se jim přesvědčit německou vládu a pak i Helene Mayerovou, aby na olympiádě reprezentovala nacistické Německo. Jako Židovce po otci měla její účast světu dokázat, že nic zvláštního se vlastně neděje. Dodnes přitom nebylo vyjasněno, za jakých podmínek se tak stalo a proč Mayerová nabídku vůbec přijala.

Do Berlína odjela, ale nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels zařídil, že německá média ji naprosto ignorovala a nic se o ní nesmělo psát a vysílat. O to větším překvapením bylo, že Mayerová, která získala stříbrnou medaili, pak na stupních vítězů zvedla pravou ruku a veřejně hajlovala. Paradoxní navíc bylo, že zlatou medaili získala Maďarka Ilona Schachererová-Eleková, která byla také poloviční Židovka.

Helene Mayerová nikdy podrobněji nevysvětlila, proč jako Židovka v Berlíně veřejně hajlovala. Jen naznačila, že tím chtěla ochránit svoji matku a bratry, kteří pořád žili v Německu. Bratři podle dostupných informací válku skutečně přežili, pracovali v jedné továrně.

Historici naznačují, že Mayerová podle všeho ignorovala některá fakta a byla rozhodnuta pro svoji sportovní slávu udělat úplně cokoli. Kvůli tomu jela na olympiádu do Berlína. Navíc svůj židovský původ prý nemusela cítit nijak silně. Byla ale k hajlování donucena nějakým vyhrožováním, nebo tak učinila dobrovolně? To se už nikdy nedozvíme. O zákonech proti Židům ale věděla, protože jí samotnou zásadně postihly.

Helene Mayerová po olympiádě v Berlíně žila dál ve Spojených státech a v roce 1940 zde dostala občanství. V roce 1952 se ale vrátila do Německa a vdala se. V říjnu 1953 zemřela na rakovinu. A do dějin vstoupila jako Židovka, která hajlovala Hitlerovi na nacistické olympiádě.





Diskuse ke článku