Hrdina, jehož jméno by měly nést ulice v polských městech. Doposud ho však téměř nikdo nezná | Reflex.cz
nahoru

Hrdina, jehož jméno by měly nést ulice v polských městech. Doposud ho však téměř nikdo nezná

Tomasz Ławnicki, Marta Sawicka29. března 2020 • 16:00
Hrdina, jehož jméno by měly nést ulice v polských městech. Doposud ho však téměř nikdo nezná
foto: Archiv

Pochopitelně že to, co dělal Aleksander Ładoś, nebylo legální. Jako diplomat nepochybně potvrzoval nepravdivé informace. Takto však zachraňoval životy Židů, již v Evropě, kterou téměř beze zbytku okupovali Němci, neměli perspektivu na přežití. Díky němu a diplomatům, kteří s ním spolupracovali, dostaly tisíce Židů šanci utéct do Paraguaye, na Haiti či do Hondurasu. Ne všichni stihli utéct. Stěží lze odhadovat, kolik lidí díky němu přežilo. Ale popořadě...

Aleksander Wacław Ładoś pocházel ze Lvova, narodil se v roce 1891. Na lvovské univerzitě studoval historii. Za první světové války vstoupil do Polské lidové strany Piast Wincentyho Witose, organizoval Východní legii, poté odjel studovat do Švýcarska.

Vrátil se v okamžiku, kdy Polsko získalo nezávislost, a započal práci v diplomacii znovuobnovené země. Po ukončení polsko-bolševické války byl účastníkem mírových jednání se Sovětským svazem. Později působil v polských diplomatických službách v Rize a v Mnichově. Když se v roce 1931 stal Józef Beck náměstkem ministra zahraničních věcí, byl Ładoś z ministerstva propuštěn a až do vypuknutí druhé světové války se věnoval publicistice a spolupracoval s jedním švýcarským průmyslovým koncernem.

V říjnu 1939 byl za Polskou lidovou stranu přizván do vlády Władysława Sikorského, která se v té době konstituovala v Paříži a od roku 1940 působil jako chargé d’affaires na velvyslanectví polské exilové vlády ve švýcarském Bernu. A zde začíná vzrušující, nedávno odhalený a stále velmi málo známý příběh.

Hitlerovský teror sílí

Aleksander Ładoś stanul v čele skupiny diplomatů, která byla později označena jako bernská skupina. Z šesti členů skupiny bylo pět polských občanů, tři osoby byly židovského původu.

Metody činnosti skupiny by vydaly na dobrý filmový scénář. Od švýcarského notáře, který byl honorárním konzulem v Paraguayi, nakupovali prázdné pasy (nota bene – onen notář na tom velmi dobře vydělával). Blankety vyplňoval vicekonzul Konstanty Rokicki. Poté následovalo to nejtěžší – tajné dopravení pasů těm, kteří chtěli utéct ze země okupované Němci.

Hitlerovský teror každým rokem války sílil. Ne vždy se dařilo dodat dokumenty potřebným. Čas utíkal.

Na tzv. Ładośově seznamu, jejž zveřejnil Institut Pileckého, najdeme jméno Adama Daniela Rotfelda, pozdějšího polského ministra zahraničních věcí (v roce 2005), a rovněž jeho starší sestry Aliny a rodičů Berty a Leona (jejich jméno bylo v dokladech zapsáno: Rothfeld).

Profesor Rotfeld se teprve nedávno dozvěděl, že pro jeho rodinu byly zařízeny pasy, které jim dávaly možnost utéct. Jako by to byl hlas ze záhrobí. Dopis s pasy došel, až když byli jeho matka a otec po smrti. Rodiče budoucího ministra byli zavražděni Němci v roce 1943, pravděpodobně na základě ukrajinského udání. Malý Adam se až do konce války skrýval v uniatském klášteře. Poté se dostal do sovětského sirotčince, následně do dětského domova v Krakově.

Všechno mohlo být jinak. „Pomyslel jsem si, že chybělo tak málo, aby otec i celá moje rodina měli šanci zachránit si život,“ svěřil Rotfeld.

Neboť ani pasy vystavené a rozesílané skupinou Aleksandra Ładosie nebyly a ani nemohly být zárukou přežití. Byly záchranným kruhem. Hozeným někam do prostoru. Proto, aby zachránil adresáty před posláním do tábora smrti. Někdy se to dařilo. Vypracovaný jmenný seznam osob, pro něž byly pasy připravovány, je však plný poznámek: „osud neznámý“ nebo hůře „zemřel/zemřela“.

10 000 zachráněných

Představitel židovské organizace RELICO, poslanec Sejmu Polské republiky v meziválečném období a taktéž člen šestičlenné Ładośovy skupiny Abraham Silberschein na konci války odhadoval, že díky falešným pasům vystaveným polským velvyslanectvím v Bernu se podařilo zachránit až 10 tisíc osob.

Tento příběh však dlouhá desetiletí upadal do zapomnění. Prozkoumání této otázky se chopil Ładosiův nástupce, Jakub Kumoch, velvyslanec Polské republiky ve Švýcarsku od roku 2016. Přiznává, že počet zachráněných, uváděný ve 40. letech, zpočátku pokládal za značně nadnesený. Nyní, po dohledání dokumentů roztroušených po archivech po celém světě, si uvědomuje, že to byla pomoc skutečně ohromného rozsahu.

Ładośův seznam obsahuje také 35 jmen československých občanů. Někteří se možná zachránili díky „pasům života“ – na seznamu najdeme například členy rodiny Friederů z Nového Města, kteří získali občanství Paraguaye a válku přežili.

Ładośův seznam obsahuje také 35 jmen československých občanůŁadośův seznam obsahuje také 35 jmen československých občanůFoto twitter.com/JakubKumoch

Tímto bychom se chtěli obrátit na všechny čtenáře, zejména na židovskou komunitu v ČR, s prosbou o pomoc při získávání informací o osudech lidí ze seznamu. Už nyní víme, že na seznamu by mělo být mnohem více jmen. Možná se nám společně podaří zjistit více. Seznam najdete online zde.

Tomasz Ławnicki, Marta Sawicka




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější