„Chodím surfovat na vlaky, protože… Jak bych to řekl. Je to smíření se se sebevraždou. Lidé se zraní, umírají, ale pro některé z nás je to sport, způsob, jak vyjádřit své pocity. Občas má každý člověk problémy a tímhle se zbavíte hněvu – místo abyste někoho třeba zmlátili a pak ho okradli,“ vysvětluje 22letý Tweba (v překladu krysa) ve filmu Staff Riding.
Tato bizarní subkultura se točí kolem společnosti Prasa Metrorail, státního provozovatele železnice v Jihoafrické republice. Právě na jejich nepříliš často hlídaných vlacích se dějí ty nejšílenější kousky. Jak sám autor fotografií Marco Casino přiznává, amputace a smrt jsou běžným vedlejším produktem této „zábavy“.
„Poslední věc, kterou si pamatuji, je, jak jsem se držel nějakého kabelu nebo tak něco, a pak už nevím. Vzbudil jsem se na nádraží a kolem mě byla spousta lidí. Byl jsem tak zmatený,“ vzpomíná na svou poslední jízdu Sibusio Linda. Tehdy mu v nemocnici museli amputovat pravou ruku pod loktem a levou hned pod ramenním kloubem.
„Jestli se bojím smrti?“ ptá se v dokumentu Staff Riding sám sebe Tweba. „Jo, všichni se bojí smrti. Ale já vlastně ne. Bojím se spíš toho, jak umřu.“
