Ještě do poloviny března vystavuje ve Špálově galerii profesor sochařství na FaVU v Brně Michal Gabriel (64). Ke vstupu do legendárních třípatrových výstavních prostorů láká bílá figurína, v patře s ikonickým výhledem na Národní třídu je usazen pětimetrový žralok, na stěnách jsou zavěšeny malé objekty – krajiny, pro které se už vžil výraz Gabrielovy scénografie. Nepoučenému divákovi něco nesedí, Gabrielovy objekty totiž vznikají za pomoci digitálních technologií, které umělci umožňují definovat nové formy tak klasické disciplíny, jakým sochařství už dlouhá tisíciletí je.
Michal Gabriel, který minulý týden oslavil čtyřiašedesáté narozeniny, patří mezi nejvýznamnější české sochaře současnosti. V roce 1987, tedy v době, kdy končil studium na pražské AVU, byl u vzniku generačního seskupení Tvrdohlaví. Jeho především figurativní práce – chodci, koně, gepardi nebo letící žralok – jsou přítomny na mnoha místech ve veřejném prostoru, stačí zmínit jeho monumentální vrata Veletržního paláce v Praze, sochu okřídleného levharta nad vchodem do Kanceláře prezidenta republiky na Pražském hradě, nerezový technologicky pomník Karla IV. v Karlových Varech nebo v loňském roce realizovaný pomník Václava Havla v Trutnově. Od roku 1998 vede Ateliér sochařství na FaVU v Brně, kde na konci nultých let založil v našich podmínkách zcela unikátní sochařské 3D studio, které hledá a postupně definuje zcela novou disciplínu – digitální sochařství.
Gabrielovo současné „digitální sochařství“, vzniká v několika fázích na rozdíl od klasické disciplíny – objekty i postavy skenuje, aby je například následně zasazoval do fiktivních krajin, jindy v případě figurálních motivů ve virtuální prostředí zvětšoval, otáčel, deformoval. Jeho výstava Tváři v tvar je tak fascinujícím vhledem do nových forem, do nového myšlení, které mu scanner, počítač i nejrůznější technologie 3D tisku odkrývají. V rozhovoru, který vychází v aktuálním vydání Reflexu, mimo jiné říká: „Tvary se mi zbavily závislosti na hmotě a materiálu a mohou se proměňovat stejně snadno jako zvuky nebo slova.“
Rozhovor s Michalem Gabrielem si můžete přečíst v aktuálním vydání tištěného Reflexu.
Pokračování 2 / 12
Pětimetrový žralok
Žralok patří mezi Gabrielovy klasické figurativní náměty, ten vystavený ve Špálově galerii, měří pět metrů, je vyvedený v černé barvě a jeho povrch je vyskládán ze skořápek z vlašských ořechů, dalším z typických rysů sochařovy tvorby.
Pokračování 3 / 12
Freud ve Freudovi
S původní bronzovou sochou Sigmunda Freuda vyhrál Michal Gabriel soutěž na pomník zakladatele psychoanalýzy na tzv. Kozím plácku na pražském Josefově. Ve Špálovce vystavuje v počítači upravenou a sedmkrát replikovanou verzi. Právě u ní si prý začal poprvé uvědomovat: „Jaké mají materiál a hmota limity a že tu možná jsou i proto, aby naplňovaly tvary.“
Pokračování 4 / 12
Gravitační koberec
Základem rozsáhlé instalace Gravitující koberec v zadní místnosti v přízemí galerie je jeho socha Chodec ještě z raných devadesátých let, kterou sochař v počítači natahoval, i srmšťoval efektem, který vzniká rozměrovým posunem ve svislé ose.
Pokračování 5 / 12
Jelen s lovkyní
Počítačová fiktivní krajina se dvěma zmenšenými sochami Se psem a Jelen, které přestože jsou z posledních pěti, vznikaly klasickou cestou – modelováním a až následně je autor naskenoval a staly se mu podkladem k dalšímu dílu.
Pokračování 6 / 12
Gabrielovy krajiny
S krajinami – scénografiemi Michal Gabriel začal v letech 2020 a 2021, kdy je také premiérově představil v tehdy v nově vzniklé pražské galerii Karpuchina.
Pokračování 7 / 12
Tvrdohlaví
Samostatnou disciplínou pro Michala Gabriela je scanování známých osobností. Na snímku je série bust umělců z výtvarné skupiny Tvrdohlaví, jíž se stal v roce 1987 spoluzakladatelem. Na prvním stole zleva: Jaroslav Róna, Michal Gabriel, Zdeněk Lhotský a Petr Nikl. Na druhém stole u stěny opět zleva: Čestmír Suška, Václav Marhoul, Stanislav Diviš a Stefan Milkov. Vzadu se pak solitérně zamýšlí Jiří David. Chybí František Skála, který se tehdy odmítl naskenovat, s humorným dodatkem, že by mu podobná technika mohla ukrást duši.
Pokračování 8 / 12
Václav Havel na Vesmíru
Reliéf věnovaný Václavu Havlovi na trutnovském kině Vesmír byl odhalen vloni v říjnu, při příležitosti jeho nedožitých osmdesátých sedmých narozenin. Záhy se stal poutním místem, u kterého se na výrazná data, jako je například 17. listopadu, s pietou scházejí lidé ze širokého okolí města Trutnova.
Pokračování 9 / 12
Václav Havel – detail
Pro vznik pomníku – reliéfu věnovaného Václavu Havlovi Gabriel opět použil klasickou techniku modelování, aby ji následně převedl do počítače, jednotlivé vrstvy vyřezal z oceli a následně nechal svařit. Přiznané vrstvení pak ve výsledku připomíná techniku 3D tisku.
Pokračování 10 / 12
Okřídlený levhart
V době, kdy Bořek Šípek rekonstruoval Vchod do prezidentské kanceláře na Pražském hradu, oslovil Michala Gabriela, aby na něj vytvořil sochu lva, následně po dohodě s prezidentem i architektem nevznikl lev, ale levhart, prý aby se více blížil realitě. Za zmínku rozhodně stojí, že ve stejné době, kdy byla realizace dokončována, tehdejší prezident Václav Havel předával Michalu Gabrielovi Cenu Jindřicha Chalupeckého za rok 1995, tedy v době, kdy se ještě jednalo o nejuznávanější umělecké ocenění u nás.
Pokračování 11 / 12
Karel IV. v Karlových Varech
Pomník Karla IV. pro Karlovy Vary vznikal na zadání místního Rotary Klubu prý asi pět let. Nakonec byl osazen v roce 2022 na tamním Divadelním náměstí. Přibližně šestimetrová socha o váze téměř 15 tun z nerezové oceli je výjimečná i tím, že z určitého úhlu pohledu je ve zprůhledněném soklu možnost vidět zvětšenou a v počítači upravenou svatováclavskou korunu.
Pokračování 12 / 12
Vrata Veletržního paláce v Praze
Rekonstrukce v roce 1974 vyhořelého Veletržáku začala dostávat konkrétní podobu v průběhu osmdesátých let, někdy na konci této dekády, tedy krátce po škole, zvítězil Michal Gabriel v soutěži na nová vrata Veletržního paláce – jednoho z nových sídel Národní galerie v Praze, které bylo, po dlouhých tahanicích nakonec otevřeno v roce 1994.
