Mount Everest si od roku 1953 vyžádal už více než 300 obětí. Valná většina těl stále leží tam, kde dotyční naposledy vydechli - o hoře se tak také často říká, že jde o největší otevřené pohřebiště pod širým nebem. V roce 1996 se Everest stal tichým svědkem jedné z největších tragédií, které se na jeho úpatí staly. Tři skupiny horolezců zasáhla silná bouře. Osm lezců se domů už nevrátilo - mezi nimi i Yasuko Namba, kterou její kolegové nechali samotnou uprostřed ledového pekla.
Události z 10. a 11. května 1996 jsou dne známé jako „Noc hrůzy za Everestu“ a vznikly o něm dva filmy. Dlouhé roky šlo o největší tragédii, která se na hoře stala. V oněch dnech se na vrchol toužily dostat tři skupiny horolezců - dvě komerční skupiny a parta indo-tibetské pohraniční policie. V obou komerčních skupinách se nacházelo po jednom novináři, což značně přispělo ke smutnému konci výprav. Žádný z velitelů skupin totiž nechtěl dopustit, aby se o jejich společnosti psalo cokoliv negativního. Možná i proto tlačili na pokračování při výstupu na vrchol, i když už panovaly podmínky, které to prakticky neumožňovaly.
První problém nastal, když při jedné ze závěrečných fází výstupu skupina zjistila, že na cestě chybí fixní lana, která měla být zajištěna těsně před příchodem výpravy. To všechny značně zdrželo. Limitní čas pro bezpečné dosažení vrcholu hory a následný sestup ještě za světla je 13:00. Toho nedosáhl z výpravy nikdo. Poslední horolezec se na vrchol vyškrábal až v 16:00. Tou dobou už na hoře vydatně sněžilo.
Bouře jako by byla posledním hřebíčkem do rakve. Poměrně špatně zorganizované výpravy, rivalita, touha dosáhnout vrcholu za každou cenu a také špatná fyzická zdatnost horolezců zapůsobily jako recept na jistou tragédii. Yasuko Namba patřila k oněm horolezcům, kteří nebyli dostatečně připraveni. Zaostávala prakticky celou dobu výstupu, trpěla akutní vysokohorskou nemocí, od určité chvíle se nemohla ani postavit na nohy a jít.
Expedice se v jednu chvíli rozdělily, někteří se do tábora dostali postupně za pomoci zkušenějších kolegů, osm z nich ale na hoře položilo život. Yasuko ostatní lezci nechali uprostřed bouře samotnou - domnívali se, že už je mrtvá. Jeden ze zachránců na ni narazil o něco později, byla stále živá, ale její stav byl beznadějný. Yasuko tak zemřela na podchlazení úplně sama, zavržená jako prakticky mrtvá. Toto později odsoudil jeden ze zachránců Anatolij Bukrejev, který tvrdil, že malou sotva 40kilovou ženu měl někdo snést do tábora, aby aspoň mohla zemřít mezi svými společníky. Její manžel o rok později financoval výpravu, která její tělo snesla z hory.
