Problematickou historii Spojených států ilustruje němý film Zrození národa. Ačkoliv vypráví příběh z období před občanskou válkou, jasně ukazuje, že do roku 1915, kdy film vznikl, se toho tolik nezměnilo. Jde o zcela jasnou propagandu inspirovanou knihou z pera rasistického spisovatele. I samotné natáčení zavánělo xenofobií, když černochy hráli běloši. Přesto snímek zcela změnil dosavadní filmografii, a to svými revolučními metodami natáčení.
Film se točí kolem osudů dvou zpřátelených rodin, které rozdělí občanská válka. Zároveň zde zobrazuje historické události jako byl atentát na Lincolna a založení Kukluxklanu. Právě ten je pro film prakticky ústředním motivem. Afroameričané, ve filmu bývalí otroci, jsou vykresleni jako zločinné živly, bez možnosti nápravy. Členové Kukluxklanu naopak jako hrdinové, kteří proti nim jako spasitelé bojují.
Jde o jeden z nejkontroverznějších filmů historie - na jedné straně stojí jeho zcela jasně propagandistický děj, na straně druhé moderní a průlomové techniky natáčení filmu. Mezi průkopnické metody patřily panoramatické dlouhé záběry, efekty clony, statické snímky, noční fotografie, nebo pečlivé inscenování bitevních scén. Dramatičnost scén umocňovala hudba, používalo se i barevné tónování tehdy černobílého filmu.
Jenže černošské postavy hráli běloši - zvláště ve scénách, kdy docházelo ke kontaktu s bělošskými herečkami. Jednu ženskou černoškou postavu hrál dokonce bílý muž! Celý herecký ansámbl navíc neměl žádný scénář, protože režisér D. W. Griffith měl vše jen ve své hlavě a pokyny dával hercům až na place. Černošští herci ovšem patrně vůbec netušili, k čemu budou záběry s nimi sloužit.
Film byl kritizován nejen za rasistický podtext - což režisér i Lilian Gish, hlavní hvězda, kterou snímek proslavil, popírali - ale i za probuzení Kukluxklanu. Film značně přispěl k jeho oblibě, posloužil i jako náborové video. Kukluxklan také po jeho vzoru začal na svých sjezdech pálit kříže.
Zrození národa byl také první film, který se promítal i v Bílém domě. Tehdejší prezident Woodrow Wilson si snímek okamžitě zamiloval a prohlásil prý: „Je to jako psát historii bleskem. Mrzí mě jen, že je to tak děsivě pravdivé.“ Když se vůči filmu ale zvedla vlna odporu, popřel, že by se mu film zamlouval.
