Byla jednou z nejodvážnějších žen své doby. Dickey Chapelle se toužila stát pilotkou, nakonec ale přilnula k jinému stroji - k fotoaparátu. Díky milostnému románku se od montování letadel dostala k žurnalistice a díky manželovi i k fotografování. To ji zavedlo do centra dění konce druhé světové války a později i do středu války ve Vietnamu. A ta se jí stala osudnou, zabil ji šrapnel z ručního granátu. Umírající ji na slavné fotografii zachytil její kolega.
Byla první válečnou zpravodajkou, která byla zabita ve Vietnamu, a také první americkou reportérkou, která byla zabita v akci. Její život začal ale úplně jinak - nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl právě takto skončit. Navštěvovala kurzy leteckého konstruktérství, toužila ale letadla pilotovat, ne je sestavovat. Jenže když její matka zjistila, že s jedním pilotem má milostný románek, odeslala ji na druhý konec Států.
Na Floridě Dickey přičichla k žurnalistice. Její článek zaujal velkou leteckou společnost, která ji zaměstnala až v New Yorku. Zde se seznámila s Tonym Chapellem (za kterého se i provdala), s nímž pořádala kurzy fotografování. Během druhé světové války se pak stala válečnou korespondentkou pro National Geographic. Dostala se do několika japonských bitev, včetně té o Okinawu.
Po válce dokumentovala revoluci v Maďarsku, kde zároveň pašovala penicilin pro potřebné. Právě tam skončila jako špionka na několik týdnů ve vězení, hrozila jí i smrt na popravišti. Od té nakonec ale Sověti upustili. Tato zkušenost ji nezastrašila, naopak. Naučila se skákat padákem a do válečných zón cestovala spolu s vojáky. Ničeho se nebála.
Nakonec se dostala během války do Vietnamu. V listopadu 1965 byla na hlídce během vyhledávací a likvidační operace. Zasáhl ji šrapnel z ručního granátu a přeťal jí krční tepnu. Byla mrtvá během několika vteřin. Její poslední chvíle vyfotil její kolega Henri Huet. Fotografie se nadlouho stala děsivou připomínkou války.
