Pro Marlene byl Rytíř beze zbraně první anglický film. Její smyslnou scénu tak trošku ale narušil fakt, že ještě než pustili kameru, uklouzla na mýdle a rozplácla se před celým štábem, jak ji Panbůh stvořil. Dokázala ale jakou byla skutečně profesionálkou - prostě se posbírala ze země, zasmála se a jelo se dál.
Do smíchu jí ale v životě nebylo vždy. Narodila se sice do zámožné rodiny, štěstí ale brzy narušila první světová válka, ve které zemřel její milovaný tatínek. Už v osmnácti si zoufala, že se s každým „jen“ líbá ale nikdo si ji nechce vzít. Panenství ztratila se svým učitelem hry na housle, ale z prvního milostného spojení byla nadmíru zklamaná.
Během castingu na svou první roli ve filmu poznala Rudolfa Siebera a byla opět šťastná. Ale ani to netrval odlouho, rok od svatby porodila svou jedinou dceru Marii, později Marii Rivu - známou televizní herečku, a po dalším roce se manželé od sebe odloučili, ačkoliv se nikdy nerozvedli. Byl to ale právě Rudi, kdo Marlene naučil jak být sexy a zároveň drsná a lehce vulgární. Ukázal jí také, jak balancovat na hraně těchto kvalit, aniž by přepadla k laciné sprosťačce.
Byla vždy spíše romantickou duší, a ačkoliv z ní sex jen sršel, nestála o něj - toužila po lásce, sex pro ni byl jen nutným zlem vztahu. Jakmile otěhotněla, pohlavní styk s manželem zcela odmítla - jako výmluvu použila ohrožení nenarozeného dítěte. I kvůli tomu se jejich manželství nakonec rozpadlo. Marlene si za 50 let co spolu oficálně byli sezdáni, pořídila několik milenců a Rudimu o nich se zanícením vyprávěla. Rudi pro změnu do jejich manželství přivedl svou milenku Tamaru. A Marlene s nimi sem tam žila ve společné domácnosti.
Marlene byla nespoutaný živel, milovala celou svou bytostí v otáčkách tisíckrát rychlejších než běžní smrtelníci. I herectví - ať už to bylo v divadle, filmu nebo kabaretu - dávala všechno ze sebe. Byla nenahraditelná a absolutně jedinečná.
