Vítězem ocenění EY Podnikatel roku za loňský rok se stal zakladatel a majitel společnosti Prusa Research Josef Průša. Jeho firma patří mezi největší výrobce 3D tiskáren a jejich náplní na světě. Výsledky organizátoři vyhlásili dnes večer. Poradenská firma EY (dříve Ernst & Young) pořádá soutěž ve světě od roku 1986. Josef Průša bude v červnu reprezentovat Česko na světovém finále soutěže v Monte Carlu, které se letos uskuteční on-line. V době svých začátků Reflexu názorně ukázal, co tehdejší technologie 3D tisk zvládne - naskenoval a vytiskl nahou modelku.
Na rozdíl od jiných geeků, propadlých svým technologickým vášním, si Josef Průša vždy uvědomoval sílu médií. A když jsme mu nabídli, aby zkusil „vytisknout“ model vytvořený podle nahé dívky, hned souhlasil.
Dvě otočky na židličce
Naše modelka se rozhlíží po dílně a zjišťuje, kde by si mohla přepudrovat nos. V takovémhle „studiu“ se asi ještě nesvlékala. Na dvou dlouhých stolech u stěn jsou tiskárny, počítače s velkými monitory a spousty součástek. Prostě takový typický hackerský kutloch.
Diana sundá tričko i podprsenku. Jestli ze „skenování“ měla nějaké obavy, tak je mít nemusela. Je to až banálně jednoduché. Sedne si na kancelářskou otáčivou židli a pro Josefa Průšu, jenž v ruce drží Kinnect (senzor, který se používá pro ovládání počítačových her pohybem těla), vykrouží jednu předpisovou otočku. A pak ještě jednu.
Za pár minut už vidíme naskenované torzo v počítači. Mimochodem, Kinnect je svým způsobem taky zázrak a miláček hackerů, kteří zjistili, že s ním jde dělat spousty věcí – a většinou zajímavějších, než je „jen“ hraní her. U téhle komunity si Microsoft Kinnectem rozhodně vylepšil reputaci.
No a tím jsme vlastně hotovi. Pak už stačí počítačový trojrozměrný model „poslat“ do tiskárny a začít tisknout. Volíme bílou barvu plastu. Na výběr jsou různé typy. Naši modelku tiskneme plastem ABS, což je polymer používající se nejčastěji při výrobě nábytku. Ale Josef Průša má mnohem radši plast PLA neboli kyselinu polymléčnou. „Vyrábí se z kukuřičného škrobu. To znamená, že nezaneřádí tolik přírodu, a navíc nejsme závislí na ropě. Až jednou dojde, budeme pořád tisknout,“ usmívá se.
Ale už ho moc neposlouchám. Fascinovaně pozoruju, jak vrstvičku po vrstvičce vyrůstá na dřevěné desce tiskárny Prusa Mendel bílé torzo nahé ženy. Když je za třicet minut hotové, vezme ho Diana do ruky.
„Tak co tomu říkáte? Jak jste se povedla?“ ptám se jí. Ale hned si sám odpovídám. Wow!
