Film Hoří, má panenko je kultovním snímkem, který známe všichni do takové míry, že jsme schopni odříkat repliky do posledního slovíčka. Nebylo tomu ale tak vždycky. Film ačkoliv byl u diváků vždy neuvěřitelně úspěšný, naštval nejen komunistické papaláše, ale i italského producenta. Film nakonec skončil v trezoru a Forman jen díky zahraničním fanouškům neskončil ve vězení.
Pro Formana byl tento film vždy hořko-sladký. Šlo o poslední spolupráci mezi ním, Ivanem Passerem a Jaroslavem Papouškem a zároveň o poslední Formanův film před emigrací do Spojených států. Hoří, má panenko vzniklo v československo-italské koprodukci. Producent Carlo Ponti pro něj měl rozpočet 80 000 $, což byla na naše poměry ohromná suma - i díky tomu byl film barevný.
Po shlédnutí snímku ale Ponti od projektu odstoupil, film mu přišel urážlivý a nemorální, ale tvrdil, že Forman nedodržel délku filmu, jak byla stanovena ve smlouvě (chyběly mu dvě minuty). Peníze chtěl po Formanovi zpátky, režisérovi kvůli tomu hrozil v Československu kriminál za poškozování socialistického majetku. Naštěstí Formana zachránili francouzští filmaři, kteří koupili práva a Formanův dluh zaplatili.
Film se pak dlouho s velkým úspěchem promítal po celé Evropě, v roce 1969 byl dokonce nominován na Oscara. V Česku ho ale komunisté strčili do trezoru, protože v něm viděli kritiku místních poměrů. Aby film i Formana pošpinili, rozšířili do širokého okolí, že snímek hanobí hasiče. Ti se v desítkách rozjeli do Prahy a ačkoliv film ještě ani neviděli, chtěli tvůrce lynčovat. Nakonec po vysvětlení situace ale reagovali přesně opačně - na promítání se těšili.
Hoří, má panenko je vůbec unikátní a jeho osud plný perliček - Pontiho například pohoršila i slavná soutěž krásy, dívky ve filmu označil za panoptikum. Dům, který hoří na konci filmu, nechtěl chytnout a natáčení scény se muselo odložit, aby ho štáb nejprve pečlivě prolil benzínem. Vzhledem k tomu, že ve filmu se objevují neherci, musely se scény natáčet v absolutním tichu, aby byly dialogy postav a jejich hlas co nejpřirozenější - kapela tedy často jen předstírala, že hraje a herci měli místo bot měkké bačkory nebo vlněné ponožky.
