Ačkoliv je Albánie součástí Evropy, navíc nijak zvlášť odříznutá, občas se zdá jako by se zde zastavil čas. Ještě dnes - i když poměrně zřídka - zde potkáte rodiny či celé kmeny, které se řídí kodexem Kanun. Jedním z jeho základních kamenů je důraz na vůdčí roli muže ve společnosti. Zvláštní případ jsou ovšem takzvané burneshi, ženy, které výměnou za věčné panenství mají svobodu ale i povinnosti muže.
Od 15. století se v severní Albánii ale třeba i v Kosovu, částech Bosny, Srbska nebo Makedonie žije podle takzvaného Kanun Leka Dukagjina - kodexu zákonů a pravidel, která ustanovil panovník Lekë Dukagjini. Mezi pravidla patří třeba krevní msta, ale i postavení společnosti na patriarchátu. V kodexu je přímo zapsáno, že majetek rodu se dědí po mužské linii, a muž je pánem domu a rodiny - ženy jsou brány jako mužův majetek a tak je s nimi i zacházeno.
Muži mají velkou řadu výhod - mohou pít alkohol a kouřit na veřejnosti, přijímat návštěvy a dělat i důležitá rozhodnutí. Na druhou stranu je jejich zodpovědností také těžká manuální práce a rodinná čest. Na ženy zbývají klasické domácí práce, péče o děti, starost o domácí zvířata, prodej přebytků na trhu atd. Ženy navíc nemají žádná velká práva - nesmí ani kouřit ve společnosti nebo volit či vlastnit půdu.
Jenže, co když v rodině není mužský potomek? Jedna z dívek v rodině pak přebírá jeho roli jako burnesha - panna z přísahy. Před dvanácti stařešinami kmene složí přísahu být doživotně pannou a převzít roli patriarchy. Burneshou se ovšem mohly ženy stát i z vlastního přesvědčení - například, když se nechtěly vdát za vybraného muže.
Burnesha se pak stává mužem a i ostatní vesničané ji tak vnímají. Má povinnosti, ale i svobodu mužů - může sama cestovat, nosit mužské šaty a socializovat se s dalšími muži. Rozhoduje také za svou rodinu a ta její příkazy respektuje. Porušení slibu panenství ovšem neslo trest smrti.
Na valné většině území, kde Kanun platil, už dnes podobné praktiky budete hledat jen velmi těžko. Komunismus tradici prakticky vymýtil, burnesh dodnes žije už jen několik desítek, maximálně stovek. Celá oblast se navíc přibližuje západu a ženy stojí více o rovnost pohlaví než o tradice a zvyky jejich babiček.
